9 důvodů, proč navštívit Litvu

Země tisíců jezer, nekončících rovin, hlubokých lesů, písčitého pobřeží, rybářských vesnic, barevných domků, jantaru, krásné přírody, skvělého jídla a milých lidí. Nejen to je Litva. Nejjižnější a největší stát z pobaltských republik, který je turisty neprávem opomíjený. V našich představách je možná Litva vzdálenou zemí, ale neleží od nás o nic dál než třeba střední Itálie nebo Chorvatsko. Pojďte si přečíst, proč stojí za to tam vyrazit.

1. Jezera

Litva je zemí jezer, a to hlavně ve východní části. Některá jezera jsou vzájemně propojena přírodními i umělými kanály. Vyrazte kolem jezer po pěších stezkách, na kole nebo nasedněte na kajak či loďku a prozkoumávejte zákoutí jezer zblízka. Když bude hezké počasí, můžete se v jezerech i vykoupat. My jsme navštívili jezero Plateliai se sedmi ostrůvky v Národním parku Žemaitija a jezera v národním parku Aukštaitija. “Vyšplhali” jsme na nejvyšší vrchol oblasti Ladakalnis (176 m n.m.), ze kterého je výhled na 6 okolních jezer. Celkově jich je v této oblasti 126, takže budete mít z čeho vybírat. Při cestě do Kaunasu se zastavte i u Kaunaského jezera, kde najdete velký skanzen pod širým nebem. Místem, které nesmíte vynechat, je jezero Galvé s hradem Trakai (o tom níže).

2. Památky a zajímavosti

Hora křížů (Kryžių kalnas) – významné poutní místo nedaleko města Šiauliai. Ve skutečnosti se nejedná o žádnou horu, ale menší uměle vytvořený pahorek, který je “posetý” kříži různých velikostí a druhů. Obyčejnými dřevěnými, kamennými až po bohatě zdobené měděné. Místo se stalo symbolem odporu proti sovětskému režimu. První kříže tady byly vztyčeny už v půlce 19. století na památku obětí polského povstání. Kříže postupně přibývaly, až jich tu bylo zhruba 100. V době, kdy byla Litva součástí Sovětského svazu, vládnoucí režim kříže několikrát zničil a snažil se místo zakázat. Dřevěné kříže byly vypáleny, ostatní zničeny buldozery. Lidé však vždycky začali tajně nosit kříže nové a po roce 1985 Sovětský svaz snahu o zničení místa vzdal. V roce 1993 navštívil Horu křížů papež Jan Pavel II., jehož vzkaz si tady můžete přečíst. Dnes si můžete koupit kříž v nedalekém stánku nebo si můžete přinést svůj vlastní a přidat ho k ostatním. Prý už jich tady je přes 100tis. Vstupné se neplatí a můžete sem přijít kdykoliv.  

Trakai – město ležící necelých 30 km od Vilniusu, které je známé především svým vodním hradem. Ve 14. století tady byly vybudovány dva hrady, které používal velkokníže Vytautas jako svojí rezidenci. Město bývalo ve středověku rušným centrem obchodu a významným kulturním střediskem, jeho sláva však postupně upadala a vodní hrad byl devastován. Dnes ale můžete navštívit “nový” hrad zrekonstruovaný do podoby z 15. století. Je v něm muzeum o historii nejen hradu, ale i Litvy. Vstupné je 8 EUR. V samotném městě pak ještě uvidíte zbytky poloostrovního hradu, katolický a pravoslavný kostel, etnografické muzeum a spoustu typických barevných domků. Po jezeře Galve se dá vyrazit lodí, což vás bude stát 5 EUR za hodinu.

Vilnius – hlavní město Litvy má kolem půl milionu obyvatel. Leží na březích řeky Neris a je to město kostelů. Historické centrum je zapsané na seznamu UNESCO, protože tady najdete velké množství dochované barokní architektury a řadu křivolakých uliček s původní zástavbou. Centrum je malé a kompaktní, takže ho v klidu projdete pěšky. My jsme přijeli do Vilniusu pozdě a měli jsme tak na jeho prohlídku jen pár hodin, i tak jsme ale v centru viděli všechno, co vidět můžete (samozřejmě jenom z venku, protože kromě jednoho kostela už bylo všechno zavřené). Pokud si necháte na návštěvu Vilniusu jeden až jeden a půl dne, bude to tak akorát. Nejvíc to asi žilo na náměstí u místní Katedrály sv. Stanislava a sv. Vladislava. Hned vedle ní najdete Palác velkoknížat Litvy (Lietuvos Didžiosis Kunigaikštystés Valdovų Rūmai), ve kterém je dnes muzeum. Kousek odtud se výší Zámecká hora (Gedimino kalną) se starým horním hradem a věží (Gedimino pilies bokštas). Původně se tady nacházely hrady tři, dodnes se dochoval jen ten horní. Budete odsud mít hezký výhled na celé město. K hradu vás může vyvézt i lanovka. Vstupné do věže je 5 EUR. Když se vrátíte do starého města, nepřehlédnete budovu a areál Vilniuské univerzity a Prezidentský palác. Při procházení městem budete míjet velké množství kostelů, mezi nimiž je vyjímá kostel sv. Anny postavený v 16. století z červených cihel různých tvarů. Historický Vilnius býval obehnán hradbami s 9 vstupními branami, z nichž se dodnes dochovala jenom jedna, Brána úsvitu (Aušros Vartai). V ní je kaple s nejposvátnější relikvií, Madonou Brány úsvitu. Vidět jí můžete i z ulice. Na východním okraji starého města za řekou najdete malou městskou čtvrť Užupis. My už jsme to nestihli, ale údajně jsou tady krásně udržované malé domky, kde bydlí místní umělci a bohémové. Ti si tuto čtvrť prohlásili za “republiku”, jejímž prezidentem je vilniuský režisér.

Bývalá tajná sovětská základna (Šaltojo karo ekspozicija) ukrytá v lesích národního parku Žemaitija. Byla vystavená v roce 1962 a do roku 1978 tady byly umístěny 4 balistické rakety vyzbrojené termonukleárními hlavicemi. Tahle jaderná výzbroj byla tak silná, že by dokázala zničit celou Evropu. Na místě je napsáno, že do areálu můžete jít jen s průvodcem, ale nás pustili dovnitř bez něj a mohli jsme si všechno procházet sami. Najdete tady obrovské podzemní bunkry s různými místnostmi. Jedna z nich sloužila jako centrální kontrolní aparát s ovládacími zařízeními pro odpaly raket. Uvidíte různé expozice a videa o začátcích studené války a vojenských konfliktech, výstavu vojenské propagandy, pozůstatky výkonného generátoru nebo třeba figuru plukovníka, který drží prst na “jaderném tlačítku”. Část expozice se věnuje i vpádu sovětských vojsk do Československa a Prahy v roce 1968. Na mě to tady působilo depresivně a ráda jsem odtud odcházela, ale stojí za to vidět, jak fungovala sovětská propaganda a jak moc je nebezpečné, když má jeden stát v rukou obrovskou moc. Vstupné je 5 EUR. Podrobnosti najdete tady.

Rumšiškės – město známé svým skanzenem pod širým nebem, který patří k největším etnografickým muzeím v Evropě. Skanzen se nachází u dálnice z Vilniusu do Kaunasu na břehu Kaunaského jezera. Lidové stavby jsou tu uspořádány do 4 vesnic, které reprezentují 4 litevské regiony – Aukštaitija, Dzúkija, Suvalkija a Žemaitija. Najdete tu domky typické pro každou z oblastí, staré větrné mlýny, kostel, školu, farmy, hostinec atd. Areál je poměrně rozlehlý, takže počítejte s tím, že pokud ho budete chtít obejít celý, strávíte tu 3-4 hodiny. My jsme tady byli 2 hodiny a nestačilo to. Vstupné je 4 EUR.

Kaunas – druhé největší město Litvy, které kdysi dokonce bývalo městem hlavním a rušným obchodním centrem. Město má starou a novou část, které jsou spojeny pěší zónou – bulvárem Laisvės alėja (Alej svobody). Ta začíná u kostela archanděla Michaela a je dlouhá 1,7 km. Na ní navazuje Vilniaus gatvė (Vilniuská ulice), nejrušnější ulice Kaunasu. Je plná kaváren, barů a restaurací, které jsou ve zrekonstruovaných domech z 16. století. Na jejím konci najdete gotickou katedrálu sv. Petra a Pavla ze začátku 15. století. V centru starého města je barokní radnice, která je pro tvar věže nazývána “Bílá labuť”. Na jižní straně náměstí stojí velký komplex kaunaského církevního semináře a bývalé jezuitské koleje. Dneska se tady můžete ubytovat. Odtud už je to jen coby kamenem dohodil k hradu z 11. století, ze kterého už ale zůstala jen věž a malá část zdi.

3. Cyklistický ráj

Litva je nížinná země s nejvyšším vrcholem Aukštojas (necelých 300 m n.m.). Žádné náročné výšlapy tady určitě nečekejte. Pokud jste vyznavači cyklodovolených, je Litva ideálním místem. V celé zemi je obrovské množství značených cyklistických tras. Litva má krásnou přírodu plnou jezer a lesů, kde za celý den nepotkáte živáčka (počítejte s tím, že si budete muset vzít dostatečné zásoby jídla a pití). Překážkou při vašich cyklotoulkách vám může být jedině silný vítr, který tady dost často fouká.

4. Barevné domy

V Litvě mě naprosto okouzlily. Zdejší domky jsou většinou dřevěné, s různě vyřezávanými ozdobami a barevné (nejčastěji žluté, červené, modré nebo zelené). Např. v Trakai najdete typické karaimské domy se třemi okny (podle lidové tradice „jedním pro Boha, jedním pro majitele a jedním pro velkoknížete Vytautase“). V oblasti Kurské kosy jsou u domů zajímavé dřevěné větrné korouhve “vėlukai“. Korouhví se pyšnila každá loď. Sloužily nejen k jejich identifikaci, ale taky jako ukazatel směru větru. Každá vesnice na Kurské kose měla svůj symbol a barvu. Korouhve byly kombinací červeno-bílé, modro-žluté nebo bílo-černé. Rybáři si postupně doplňovali korouhve svými charakteristickými značkami a ornamenty a tyto umisťovali i na střechy svých domů, čímž se tyto destičky staly jakýmisi předchůdkyněmi domovních adres.

5. Duny “baltské Sahary”

Při návštěvě Litvy byste určitě neměli minout oblast Kurské kosy (litevsky Kuršių nerija). Je to protáhlý poloostrov, který je z Litvy dostupný pouze lodí z města Klaipeda, s pevninou je spojen v ruské Kaliningradské oblasti. Z jedné strany je omýván Baltským mořem, z druhé strany Kurským zálivem. Písečný poloostrov je dlouhý 98 km, z toho 52 km připadá Litvě, zbývající jižní část patří Rusku. Podle legendy vytvořila kosu mořská obryně Neringa, když nosila písek v zástěře, aby vytvořila chráněný přístav pro rybáře. Ve skutečnosti vznikla Kurská kosa mořskými proudy a větrem. V minulosti docházelo k odlesňování této oblasti a vlivem silného větru došlo k obnažení písečných dun, kdy písek začal zasypávat zdejší vesnice. Dnes se naopak v oblasti Kurské kosy vysazují nové rostliny, aby došlo ke zpevnění půdy. Duny totiž postupně mizí v Baltském moři. Posouvají se asi o metr za rok a také se postupně snižují. Za 20 let se tak snížily o 20 metrů. Území parku zapsaného v UNESCO je dneska převážně pokryto borovicovými lesy, ve kterých můžete potkat losy, jeleny a divoká prasata. My jsme to “štěstí” neměli.

Celý poloostrov projedete na kole nebo projdete pešky, protože je tady bohatá síť stezek. Určitě si vyšlápněte 180 schodů na 52 metrů vysokou Parnidisovu dunu poblíž městečka Nida. Budete odsud mít výhled na celou oblast až k nedalekým ruským hranicím. Na vrcholu duny se nachází sluneční hodiny se starým litevským kalendářem a dál můžete pokračovat po 1,8 km dlouhé poznávací stezce. Nejvyšší dunou oblasti je Vecekrugo kopa (67,2 m) mezi městečky Nida a Preila. Odtud uvidíte jak Balt, tak Kurský záliv. Dostanete se sem i na kole. Kromě dun můžete v celé oblasti pozorovat velké kolonie ptáků – nejčastěji volavek a kormoránů. Výchozími body pro poznávání poloostrova mohou být města Smiltyne, Juodkranté, Pervalka, Preila a Nida.

6. Jantar

Jedním z největších světových nalezišť jantaru je oblast Kurské kosy. Před miliony let rostly v lesích kolem Baltského moře stromy bohaté na pryskyřici. Ta stékala do řek a usazovala se v říčních deltách nebo na dně lagun, kde zkameněla. V těchto místech pak jsou jantarová naleziště. Jantar a výrobky z něj (nejčastěji v medově žluté barvě) uvidíte po celé Litvě.

7. Baltské moře a nekonečné pláže

Litva má sice přístup k moři, ale je pravda, že není typickým dovolenkovým místem, které přitahuje plážové povaleče. Fouká tady totiž dost silný vítr. Pláže Kurské kosy jsou široké s nádherně bílým pískem. Když jsme byli u Baltu my (začátek října), byly poměrně dost velké vlny a byla zima (asi 10 stupňů), takže se nám o koupání mohlo nechat zdát. Nicméně paní domácí nám říkala, že týden před tím bylo 28 stupňů a normálně se koupali. Nebude to sice žádný Jadran a moc se tam neohřejete, ale zase se nebudete na pláži mačkat s davy turistů a pláž budete mít jak v Karibiku.

8. Jídlo

Litevská kuchyně je hodně sytá a kalorická, ale určitě vám bude chutnat. Hlavní surovinou jsou brambory, maso včetně ryb (u pobřeží), houby, červená řepa, žitný chleba, dochucovadlem kopr a smetana. Typickým nápojem je pivo. Mě nejvíc překvapila sytě růžová studená polévka šaltibarščiai, která se dělá z červené řepy. Litevským národním jídlem jsou cepelinai, bramborové knedlíky plněné mletým masem přelité zakysanou smetanou, škvarky nebo slaninou. Známé jsou taky blynai –  palačinky, které připomínají spíše lívance, dělané na sladko i slano. Jídlu se věnuji samostatně v dalším článku, takže pokud vás zajímá, co všechno tady můžete ochutnat, určitě si ho přečtěte.

9. Přívětivé ceny

Litva vaši peněženku určitě nezruinuje. Ceny jsou podobné jako u nás, někdy levnější. Nejdražší je samozřejmě Vilnius a oblast Kurské Kosy, protože tam jezdí nejvíce turistů. Ubytování seženete už od 20 EUR za dvoulůžkový pokoj (bez snídaně a většinou se společnou koupelnou), v restauraci se najíte od 4 EUR. Ceny potravin v supermarketech jsou stejné jako u nás. Ve všech městech jsou kavárny a pekárny, kde si můžete koupit místní speciality za nízké ceny. Litr benzínu stojí kolem 1,20 EUR. Uváděné ceny jsou aktuální v říjnu 2018.

Na čem si pochutnáte v Litvě

Litevská kuchyně je poměrně hodně sytá, mastná a tím pádem kalorická. Oceníte to hlavně v zimě, kdy vám dodá potřebnou energii a zahřeje. Hlavní surovinou jsou brambory, maso, houby, červená řepa, kyselé zelí a žitný ...

Více

Litva

Litva mýma očima.

Více

Mohlo by se Vám také líbit

Málaga – prosluněné město dvou slavných rodáků

Córdoba – město kontrastů provoněné pomerančovníky

Na čem si pochutnáte v Litvě

Šumava