10 míst, která musíte vidět v Černé Hoře

by Eva 24. 10. 2018 12762 Views

Černá Hora je poměrně mladý balkánský stát, který je rok od roku navštěvovanější. V roce 2006 se odtrhla od Srbska a vyhlásila svou nezávislost. Na rozdíl od ostatních sousedních států není zničena válkou, protože se nezapletla do národnostních konfliktů zemí bývalé Jugoslávie. Svou rozlohou je sice jen o něco větší než Středočeský kraj, ale svou rozmanitostí může směle soupeřit s mnohem většími státy. Nudit se tady rozhodně nebudete. Na své si přijdou plážoví povaleči a milovníci křišťálově čistého moře, ale také obdivovatelé historie nebo vyhledávači adrenalinu. Když se k tomu všemu přidá věhlasná balkánská kuchyně, pak už není nad čím váhat. Na rozdíl od turisty přeplněného Chorvatska se tady setkáte s pohostinností a vřelostí lidí, pro které výdělek není hlavním smyslem života. Pokud si pro svoji příští dovolenou vyberete právě tuhle zemi, určitě neprohloupíte.

Obsah článku

Na začátek trochu základních údajů. Oficiálním názvem je Crna Gora (angl. Montenegro) s hlavním městem Podgorica. Spolu s Kosovem je nejmenším balkánským státem s cca 630 tis obyvateli. Sousedními státy jsou Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko, Kosovo a Albánie. Jihozápadní břehy země omývá nádherné Jaderské moře. Pláže můžete vybírat z 294 km dlouhého pobřeží. Platit tady budete eurem a přicestovat můžete jenom na občanku. Teď už ale pojďme k tomu, co by vám nemělo uniknout.

1. Národní park Durmitor

Začínám místem, které mě osobně okouzlilo nejvíc. Jedná se o pohoří na severu země u hranic s Bosnou a Hercegovinou. Durmitor je zajímavý nejen nádhernou panenskou přírodou s ledovcovými jezery (říká se jim „gorske oči“ – horská oka), ale i množstvím značených stezek. Nejvyšší pohoří Černé Hory může svou krásou zahanbit i známe Dolomity, vandrování po něm vás ale vyjde podstatně levněji. Šedo-bílé vápencové skály v kontrastu se zelenými pláněmi a třpytícími se ledovcovými jezery vytváří nádhernou podívanou. Právem je park zapsaný na seznamu UNESCO. Najdete tady nejvyšší horu celé země – Bobotov Kuk (2.523 m n.m.) a 48 dalších vrcholků, které přesahují výšku 2.000 m n.m. Míří sem proto všichni vyznavači vysokohorské turistiky, horolezci a milovníci dalších outdoorových aktivit. V zimě se tady dokonce lyžuje. I přesto, že jsme tady byli v hlavní letní sezóně, na túře v horách jsme za celý den potkali tak 10 lidí. My jsme tady strávili dva dny, ale když zůstanete týden, budete mít pořád co dělat a obdivovat.

Vynechat byste neměli největší jezero v Durmitoru ledovcového původu, Černé jezero (Crno Jezero). Má tvar osmičky, takže když v létě hodně vyschne, stanou se z něj 2 jezera. Kolem jezera vede stezka dlouhá asi 3,5 km a během hodiny ho obejdete. Míří sem každý, kdo navštíví Durmitor, počítejte tedy s davy lidí. Většina z nich si ale udělá fotku od restaurace a jezero už neobchází. Od jezera můžete vystoupat k Titově jeskyni (Titova pećina), ve které měli za války úkryt partyzáni v čele s Titem, nebo si udělejte výšlap na některou z dvoutisícovek, např. Velki a Mali Medjed nebo Bobotov Kuk. Cesty jsou dobře značené. Lehčí výstup, který můžete podniknout, je na vyhlídku Ćurevac do kaňonu řeky Tara, nejhlubšího kaňonu Evropy. Ze Žabljaku můžete jít pěšky (asi 6 km) nebo dojet autem na parkoviště, které je jen 1,5 km pod vyhlídkou. Platí se sem vstup 3 EUR a po asi půl hodinovém výšlapu budete odměněni neuvěřitelnými výhledy, krásou a tichem hor.

Černé jezero

Durmitor

2. Pivský kaňon

Hlavní atrakcí kaňonu je úzká silnice, přilepená na útesy, která prochází 56 tunely. My jsme tudy jeli z hraničního přechodu s Bosnou a Hercegovinou (Šćepan Polje) směrem do města Plužine. Můžete sem ale přijet i z jihu od města Nikšić. Samotná cesta je velkou atrakcí a zážitkem. K tomu se ale budete ještě kochat výhledy na neuvěřitelně tyrkysové Pivské jezero (Pivsko jezero), které vzniklo zaplavením části kaňonu řeky Pivy. Na severním konci řeky najdete velkou stavbu hráze, kterou vznikla přehrada s hydroelektrárnou. Pohled z hráze dolů do kaňonu je majestátní. Asi 6 km od města Plužine stojí o samotě menší Pivský klášter (Manastir Piva). Jedná se o pravoslavný klášter uvnitř bohatě zdobený, jehož zajímavostí je, že se v minulosti nacházel na jiném místě a cihlu po cihle byl v 60. letech minulého století přestěhován na současné místo.

Pivské jezero

3. Djurdjevićův most přes Taru

Při cestě z/do Žabljaku nezapomeňte přibrzdit ve vesnici Đurđevića Tara (23 km). Najdete tu unikátní obloukový železobetonový most přes řeku Taru, který byl postavený mezi lety 1937 až 1941. Most je dlouhý 365 m, má pět oblouků a nejdelší z nich má na délku 116 m. Ve své době šlo o největší klenutý silniční most z betonu v Evropě. Když se budete z mostu dívat na Taru, budete pod sebou mít hloubku 172 m. Jeden z oblouků byl za 2. světové války odstřelen, aby byl znemožněn průchod nepřátelské okupační armády. Zbytek mostu zůstal neporušený a po skončení války pak byl odstřelený mostní oblouk rekonstruován podle původních plánů. Pokud jste vyznavači adrenalinu, od května do září můžete nad kaňonem prosvištět na zip-line. Stojí to 10 EUR a dá se „letět“ i ve skupině. Já jsem tu odvahu neměla, ale atrakce zlákala hodně turistů.

4. Moračský kaňon a klášter

Cestou z města Kolašin na jih nebo z Podgorici na sever budete projíždět nádhernou scenérií kaňonu řeky Morača, jehož skály jsou vysoké 300 až 400 m. Zastavte se na jedné z vyhlídek a kochejte se dechberoucí přírodou a hukotem vody. Na začátku (nebo podle vašeho směru jízdy konci) kaňonu stojí blízko řeky pravoslavný klášter ze 13. století. Najdete tady hlavní, jednolodní kostel Crkva Uspenja Bogorodice (Zesnutí Bohorodiče), kostelík sv. Nikoly a několik dalších menších budov kláštera. Pak také zahrady se záhony zeleniny a včelíny. Hlavní kostel má bohatou freskovou výzdobu a krásná vrata s geometrickými vzory. V klášteře dnes žijí jen 4 mniši, přesto nezapomeňte na vhodné oblečení. Vstup je zdarma.

Moračský klášter

Moračský kaňon

5. Klášter Ostrog

Klášter zabudovaný do skalní stěny 900 m nad údolím řeky Zety září do dálky. Pro pravoslavné křesťany je to nejposvátnější místo Černé Hory, kam míří stovky turistů denně. Jsou tady dva kláštery – Dolní (Donji manastir) a Horní (Gornji manastir). Věřící podnikají namáhavou cestu od Dolního kláštera k Hornímu, ostatní mohou většinu cesty zdolat autem a vyšlápnout si posledních cca 300 m. Jízda autem na parkoviště po klikaté úzké silnici je opravdu zážitek. Horní klášter byl vybudovaný v roce 1665 ve dvou jeskynních a je přilepený na skále, takže to vypadá, že z ní vyrůstá. Uvnitř se uchovávají ostatky světce zabalené do látky. Jak to vypadá klášter vevnitř, vám říct nemůžu, protože když jsme se vyšplhali na nádvoří Horního kláštera, bylo přeplněné lidmi. Někteří bivakovali na dekách před klášterem, jiní stáli dlouhou frontu dovnitř. Nejdřív jsme se do fronty taky zařadili, ale protože se po 15 minutách nehnula ani o kus, usoudili jsme, že by to bylo čekání na celé odpoledne, což jsme nechtěli. Nevím, kdy je nejvhodnější doba pro návštěvu. Četla jsem, že spousta lidí tady i přespává, takže sami tu určitě nikdy nebudete. Místo je to hezké, ale na můj vkus tolik lidí, že bych ho příště vynechala.

Ostrog

6. Skadarské jezero

Největší jezero na Balkáně by vám v žádném případě nemělo uniknout. Leží u hranic s Albánií a jeho jedna třetina připadá právě tomuto státu. Plocha jezera kolísá podle vodního stavu; při velkých vodních srážkách hladina vody stoupá o několik metrů. V průměru je jezero hluboké kolem 10 m, ale nejhlubší bod prý dosahuje 60 m. Na jezeře jsou desítky různých ostrovů, některé neosídlené, na některých stojí malé kláštery nebo třeba zřícenina bývalého vězení. Do jezera vtéká řeka Morača, Rijeka Crnojevića a několik dalších menších vodních toků. Na dně jezera jsou desítky pramenů, které zajišťují neuvěřitelně čistou a blankytně modrou vodu. Východní a severní břeh je nízký, naopak západní je hornatý. Když pojedete z městečka Virpazar směrem k albánským hranicím, zažijete velké dobrodružství. Úzká silnice vede horami nad jezerem a v některých místech se budete skoro bát se podívat dolů pod vás. Sjezd dolů k jezeru je opravdu výživný (my jsme sjížděli do kempu ve vesnici Donji Murići). Chce to se obrnit pevnými nervy. Ale výsledek stojí za to. V jezeře si užijete nejen nádherné koupání jako v moři, ale můžete po něm podniknout i plavbu na motorovém člunu. Jezero je totiž jednou z největších ptačích rezervací v Evropě. Hnízdí tu prý 270 druhů ptáků, mj. i pelikáni. Velkou část pobřeží jezera zabírají v období sucha rákosy, lekníny a jiné vodní rostliny. Když kvetou, musí to být úžasná podívaná. V blízkosti jezera najdete celou řadu kostelů, klášterů, hradů a pevností. Na vyhlídkovou plavbu můžete vyrazit z městečka Virpazar (což moc nedoporučuji, protože tam byl nával turistů) nebo jako my z vesničky Rijeka Crnorevića, která leží na stejnojmenné řece. Ta po několika kilometrech ústí právě do jezera. Pravda je, že plavba není zrovna levná (od 25 do 80 EUR za loď pro až 6 lidí podle toho, jak daleko chcete jet plus 4 EUR/os jako vstup do parku), ale určitě jí můžu doporučit. Plavbu nebudete mít problém sehnat, je tady několik provozovatelů, všichni mají stejné typy za stejné ceny. My jsme si vybrali typ „Amazon“ za 65 EUR, vyplouvali jsme až po 18 h, plavba trvala 1,5 hodiny a na řece jsme byli úplně sami. S kulisou zapadajícího sluníčka a ptáky kroužícími nad našimi hlavami nebo se pomalu ukládajícími ke spánku to byla nezapomenutelná podívaná.

Rijeka Crnorevica

7. Cetinje

Bývalé hlavní město země ukryté v horách. Sídlili v něm vládci země, diplomatičtí zástupci cizích států a církevní instituce. Bylo významným kulturním a vzdělávacím střediskem Černé Hory. Dneska je město směsicí větší vesnice a bývalého královského města. Hlavní ulicí, ve které najdete většinu zajímavostí (nebo v blízkosti ní) je Ulica Njegoševa. Na konci ulice u parku najdete Modrý palác (Plavi dvorac), původně postavený pro korunního prince Danila, dnes rezidence prezidenta. V dobách monarchie sídlila v Cetinje řada velvyslanců, jejichž ambasády můžete obdivovat – italské, francouzské, srbské, britské, španělské aj. Ruská ambasáda dnes slouží jako umělecká akademie, v britské (u Modrého paláce) sídlí hudební akademie, ve francouzské v době komunismu sídlila Státní bezpečnost. K nejzajímavějším budovám patří Cetinjský klášter (Cetinjski Manastir) z 15. století, ve kterém je ukrýval tehdejší panovník před nájezdy Turků. Klášter byl několikrát rozbořen a znovu postaven. V jeho kapli se uchovává zlomek z Kristova kříže a mumifikovaná pravá ruka Jana Křtitele. Další zajímavostí je, že tu sídlila první tiskárna v zemi a dnes je tu uložená první kniha tištěná v cyrilici. Vstup do kláštera je zdarma, ale musíte mít oblečení zakrývající ramena a nohy (pokud nemáte, dostanete šátek). Hned vedle kláštera je Biljarda – dnes muzeum, dříve rezidence básníka Petara Njegoše. Stavba připomínající zámek dostala svůj název podle kulečníkového stolu, který si Njegoše nechal dovézt z Itálie. Kromě expozice vojenských uniforem a zbraní tady můžete vidět velkou reliéfní mapu Černé Hory. Za zmínku taky stojí Královský kostel (Dvorska crkva), místo posledního odpočinku černohorského vládce Nikoly I. a jeho ženy Mileny. Jejich ostatky byly v roce 1989 umístěny do bílé mramorové hrobky. Pokud vás baví muzea, můžete navštívit Černohorskou galerii umění, Národní muzeum Černé Hory nebo Muzeum krále Nikoly.

Modrý palác Cetinje

Cetinjský klášter

Cetinje

8. Kotorský záliv (Boka Kotorska)

Největší přírodní záliv na jihu Jaderského moře, který připomíná skandinávský fjord. Jeho celková délka je 28 km a je vtěsnaný mezi sklaní útesy. Osou zálivu prochází koryto zatopené řeky, které je hluboké 30-40 m a končí u obce Perast. Nejhezčí výhled na záliv budete mít, když pojedete z města Cetinje do Kotoru. Cestou si udělejte krátkou zastávku ve městečku Njeguši a ochutnejte místní specialitu – vyhlášený njegušský pršut. Pršut se suší zavěšený na trámech minimálně 12 měsíců a servíruje se většinou nakrájený na plátky s místním sýrem a popíjet k tomu můžete typické černohorské víno Vranac nebo rakiji.

Na sjezd do Kotoru se totiž musíte posilnit. Čeká vás adrenalinová cesta. Z vyhlídky vzdálené asi 4 km od Njeguši u hory Lovćen budete mít celý záliv jako na dlani. Majestátní vápencové hory, vystupující přímo z vody, se odtud zrcadlí v klidné hladině, kterou občas zčeří zámořské lodě plující do přístavu v Kotoru. Uvidíte i letadla přistávající v dalším letovisku zálivu, městě Tivat. Dolů k moři budete sjíždět po úzké silnici s 25 zatáčkami, které se otáčejí o 180 stupňů, a dalšími „mírnějšími“ zatáčkami. Dvě auta se vedle sebe těžko vejdou, tak se připravte na to, že budete poměrně často zajíždět ke krajnici, stát nebo couvat. Slabší povahy se budou modlit, aby nepotkaly protijedoucí auto, nedejbože autobus, v místech, kdy jste pravou částí auta nad Kotorským zálivem. Na silnici je docela provoz, takže cestu dlouhou jen necelých 20 km pojedete skoro hodinu.

Boka Kotorska

9. Kotor

Perlou Kotorského zálivu je starobylé město, které dalo celému zálivu název. Nad městem se pyšně tyčí pohoří Lovćen, které spolu s kamennými kostely, paláci a domy vytváří nezapomenutelný obraz. Městu se přezdívá malý Dubrovník pro jeho staré centrum, které má půdorys trojúhelníku a obklopují ho vysoké hradby. Po hradbách můžete dojít až k pevnosti Sveti Ivan. Nečekejte ale žádnou pohodovou vycházku, protože se od vody stoupá strmě vzhůru do skal. Vyrazte tedy brzy ráno, jinak vás bude spalovat žár slunce. Když budete u hradeb před 8 hodinou ráno, můžete jít až k pevnosti zadarmo. Pokud to nestihnete, budete platit vstup 8 EUR. Do starého města vedou tři brány – hlavní Mořská brána (Vrata od Mora), nad níž je datum osvobození města od nacistů, komunistická hvězda a Titův citát, Gurdićova brána a Říční brána (Vrata od Škurde). Mořskou branou se dostanete přímo na hlavní náměstí Trg od oružja (Náměstí pušek) s věží s hodinami z roku 1602. Působivou stavbou je Katedrála sv. Trifona (Katedrala Svetog Tripuna) několikrát zničena po zemětřesení. I když je historické centrum poměrně malé, najdete tu spoustu kostelů – třeba kostel sv. Mikuláše, sv. Lukáše, Panny Marie, sv. Anny, sv. Pavla a mnoho dalších. Při samotné prohlídce starého města vás na první pohled okouzlí křivolaké úzké uličky plné obchůdků, barů a restaurací, starých kamenných domů a paláců, z jejichž balkónů nebo oken vlaje prádlo. Nadšeni budete do té doby, než se začnou valit davy turistů vyvržené ze zámořské lodi kotvící v přístavu. Pak už se totiž uličkami nedá moc procházet, obzvlášť ne nejmenší uličkou příznačně nazvanou Pusti me proć (Nech mě projít). I tak má město svoje kouzlo a nejlíp si ho vychutnáte po ránu, kdy v ulicích potkáte jen povalující se kočky, kterých je město plné.

Kotor

10. Perast

Když pojedete z Kotoru po pobřeží směrem na sever, nezapomeňte se zastavit v kouzelném městečku Perast. Již ve středověku bylo vyhlášeným centrem mořeplavby, nacházela se tu i jedna z nejvyhlášenějších námořních škol na světě. I když je městečko malé, v minulosti dobře prosperovalo, takže tu najdete spoustu barokních a renesančních domů a paláců. Současná podoba města ale není původní, protože v roce 1979 většinu budov strhlo mohutné zemětřesení. Místní obyvatelé město z velké části zrekonstruovali a dnes je vyhledávaným místem. Zajímavostí je, že ačkoliv ve městě žije jen 400 obyvatel, má 16 kostelů a 17 bývalých paláců. Ve vzdálenosti asi půl kilometru od Perastu se z vod zálivu zvedají dva ostrůvky, větší uměle vybudovaný Gospa od Škrpjela (Panna Maria Na Skalách) a o něco menší přírodní Sveti Djordje (sv. Jiří) s benediktinským opatstvím a hřbitovem. Oba ostrovy můžete obeplout lodí, na větším dokonce vystoupíte a podíváte se do zdejšího kostela se 68 barokními freskami. Menší ostrov je soukromý.

Perast

Mohla bych jmenovat ještě spoustu dalších míst, která můžete v Černé Hoře navštívit jako třeba starobylé město Budva (asi nejvyhledávanější destinaci v zemi), fotogenický, ale předražený a opevněný ostrov Sveti Stefan (dostanete se na něj, jen když jste tady ubytováni), pohoří Prokletije nebo černohorské pláže táhnoucí se až k albánským hranicím. Na jednu malou zemi toho je tolik, že týden určitě nestačí. Tak snad zase někdy příště.