Yucatán za 8 dní (podrobný itinerář)

Tajemné civilizace, starobylé mayské pyramidy a chrámy ukryté v džungli, podzemní říčky končící v moři, vápencová jezírka a laguny se zelenomodrou vodou, houfy plameňáků, pelikánů, Karibik, nekonečné pláže a houpací sítě. Nejen tohle vám může nabídnou Yucatán, tajemný poloostrov na jihovýchodě Mexika. Na své si tady přijde líný turista i vášnivý dobrodruh a cestovatel nebo potápeč.

Většina turistů míří na Yucatán za poznáváním mýty opředené mayské civilizace. Ze stejného důvodu jsme sem na Velikonoce 2017 vyrazili i my. Měli jsme žalostně krátkých 8 dní na to, abychom viděli co nejvíc a taky si trochu užili Karibik, takže jsme si tentokrát půjčili auto, i když jinak radši jezdíme místní dopravou. Pro nás taky netypicky jsme se do Mexika vydali v hlavní turistické sezóně, tím pádem bylo všude dost lidí, na což nejsme moc zvyklí. I přesto jsme si Yucatán užili. Potomci Mayů s kulatým obličejem a úsměvem od ucha k uchu, odpočívající v houpacích sítích (hammakách), teplo, sluníčko a skvělé jídlo. Co víc si přát. Tak pojďte prozkoumávat se mnou.

1. den

Letíme z Prahy přes Amsterdam do Ciudad de México, kde máme krátký přestup a nad ránem pokračujeme dál do Cancúnu, asi nejznámější turistické destinace na Yucatánu, kam míří všichni milovníci hotelových komplexů a nekonečných party. To my ale rozhodně nejsme. Přes internet máme rezervované auto, takže z příletové haly míříme hned do půjčovny a už se vidíme někde na cestě. Jenže nastává první zádrhel. Nejen že Mexičani mají trochu jiné pracovní tempo, na které není Evropan zvyklý, navíc si s každým rádi povídají a taky se snaží na turistech co nejvíc vydělat (ale to platí pro většinu národů). I když máme auto už předem zaplacené včetně kompletního pojištění, pán v půjčovně se nám snaží namluvit, že pojištění zaplacené není a auto nám rozhodně nepůjčí, když si pojištění “znovu” nekoupíme a chce po nás dalších 200 USD navíc. Potvrzení o zaplacení, vysvětlování, zbytečné rozčilování. Všechno k ničemu. Nevím, jak je možné usmlouvat pojištění auta, ale nakonec nám slevuje na 77 USD, což taky platíme, protože jinak bychom se odtud nehli. Pojištění je stejně asi prokleté, protože to není naposled, co s ním máme problém. Však uvidíte, když budete číst dál. V půjčovně nakonec trávíme drahocenné tři hodiny (nadávám jak špaček, protože když máte jen 8 dní, každá hodina je dobrá), takže až kolem poledne konečně vyrážíme z letiště na jih. První zastávkou je Puerto Morelos (asi 30 km), plážové letovisko omývané Karibikem. Musím řít, že první setkání s Karibikem mě zklamalo, protože celá pláž a moře bylo plné tmavých řas a trávy. V hlavě jsem měla obrázky bílých pláží s tyrkysovou vodou, ale realita byla jiná. Po 24 hodinách strávených na cestě si i tak všeho užíváme plnými doušky. Na pláži si dáváme náš první oběd a já si hned začínám pěstovat menší závislost na ceviche (syrové rybí maso marinované v limetkové šťávě s cibulí, chilli a avokádem). Nabytí novou energií pokračujeme dál v cestě na jih, kdy naším cílem pro dnešní den je město Tulum (dalších 100 km). Cesta ubíhá rychle a bez problémů a kolem třetí odpoledne už jsme na místě.

Využíváme čas k objevení první cenote, což je jakási podzemní vodou zatopená přírodní “nádrž” krasového původu, obvykle dost hluboká. Může být jak venkovní pod širým nebem, tak i částečně zakrytá, podzemní nebo v jeskyni. Veškerá voda v cenotes je dešťového původu a než se dostane do podzemního systému, musí projít dlouhou cestou skrz nánosy zeminy, které fungují jako filtr. Právě proto je zde vynikající viditelnost. Slovo cenote pochází z mayského „dzónot“, což je v širším smyslu jakékoliv vyvěrání podzemní vody. Cenotes byly pro Maye zdrojem plodnosti a života, vstupní bránou do podsvětí a sídlem boha deště Chaka. Mayové tak často házeli do cenotes šperky, drahé kovy a rovněž lidské oběti. Právě cenotes jsou jedním ze znaků Yucatánu. Náš plán je jít do Gran Cenote pár kilometrů za Tulum, ale na parkovišti je tolik aut, že to okamžitě vzdáváme a pokračujeme dál po silnici č. 109 až k cenote Aktun-Ha (asi 10 km). Místní jí říkají “myčka aut” (Car wash), protože v 70. letech 19. století si sem taxikáři jezdili mýt auta. Ale nebojte se, voda je nádherně čistá, jsou tam převlékárny, dřevěná mola, půjčovna potápěcího vybavení a nádherná příroda kolem. Na sluníčku u břehu se líně válel malý krokodýl (což teda na mě nepůsobilo úplně dobře, ale ani se nehnul) a kdo se potopil víc do hloubky, viděl prý i želvy. K večeru se vracíme do Tulum a jedeme se podívat na pláž. I na druhý pokus mě Karibik zklamal, opět je plný řas a ani tentokrát to na koupání není. Navíc fičí pěkný vichr. Tulum se dělí na dvě části, plážovou (Zona hotelera) a centrum (Pueblo). Obě části jsou od sebe vzdálené asi 8 km, takže s procházkami mezi jednotlivými částmi moc nepočítejte. My se ubytováváme v centru, které hned vyrážíme prozkoumávat. V podstatě to je jen jedna hlavní dlouhá ulice, podél které jsou všechny restaurace a obchody.

2. den

Vstáváme v 7 ráno, balíme všechny věci a hned po snídani vyrážíme do Zona Arqueológica de Tulum. Jedeme zadní “starou” cestou a auto necháváme zadarmo u silnice. V půl 9 už tam je dost lidí. Po areálu couráme přes 2 hodiny, kolem 11 h začínají najíždět autobusy turistů z Cancúnu a pomalu je to hlava na hlavě. Kolem poledne jsme z těch davů otrávení, takže mizíme. Zpětně musím říct, že je to určitě zajímavé místo, kde se můžete  kochat mayskými památkami a Karibikem zároveň, ale na Yucatánu jsme navštívili hezčí lokality. Navíc snadná dostupnost a blízkost Cancúnu znamená, že tam denně míří tisíce lidí. Snažte se přivstat a být tam co nejdřív.

My míříme dál na jih až k Laguně Bacalar (asi 220 km). Cestou se zastavujeme u dalšího naleziště mayských památek Muyil (někdy taky Chunyaxché), což je menší areál, kde vůbec nikdo není, navíc se dá džunglí projít až k nádherné laguně. Uprostřed džungle stojí dřevěná věž, na kterou můžete vylézt a celou lagunu i džungli budete mít jako na dlani. Kolem vás budou “řvát” ptáci a v porovnání s rušným Tulum si tady budete připadat jako sami na světě. S menšími přestávkami na nákup čerstvého ovoce, tankování a prohlídky vesniček, které míjíme, se kolem páté odpolední dostáváme do města Bacalar ležícího na břehu přenádherného stejnojmenného jezera. Je dlouhé víc než 60 km a podle toho, jak svítí sluníčko, mění jezero barvu. Ne nadarmo se mu říká “jezero sedmi barev”. Takhle blankytně modrou jsem ještě nikde neviděla. Můžete tady vyrazit na kajak, líně se válet v houpací síti s drinkem v ruce nebo se procházet vodou daleko od břehu (jezero je totiž v některých místech dost mělké). My jsme zkusili všechno z toho a bylo to báječný. Kam se hrabe Karibik.

3. den

Je čas na další cenote kousek za městem, Cenote Azul. Tentokrát je to obrovské 90 m hluboké jezero, obklopené stromy a zelení. Můžete si tu půjčit kajak, potápět se, dát si oběd v restauraci nebo jen drink na baru. Míří sem hlavně místní (a je jich dost), tak máme trochu problém najít místo, kde na chvíli složit hlavu. Kolem poledne už je odpočívání dost, navíc začíná trochu mrholit, což je ideální počasí na výlet.

Jedeme na další mayské naleziště skryté v džungli, asi 8 km od hlavní silnice, Zona Arqeológica Kohunlich (asi 70 km od Bacalar). Na místě jsme kolem třetí odpoledne a kromě jedné rodiny jsme v celém areálu sami. Je to poměrně rozlehlé místo, jednotlivé památky jsou rozmístěné po džungli a hlavně si na většinu z nich můžete vylézt, což nikde jinde nešlo. Sedíme na pyramidě staré dva tisíce let, představujeme si, jak malí lidé nosili obrovské balvany do výšky několika pater a dokázali vystavět monumenty, na které se dneska jezdí dívat celý svět, ve stromech slyšíme opice a ptáky a v tu chvíli si připadáme úplně bezstarostní a malí v celém vesmíru. Pro mě bylo tohle místo jedním z nejkouzelnějších a zároveň nejtajemnějších z těch, která jsme projeli. Určitě to bylo i tím, že tam nebyla ani noha.

4. den

Původní plán byl ráno z Bacalaru odjet, ale jezero se nám tak líbí a jsou tady hlavně místní, což nám vyhovovuje, takže měníme plány a zůstáváme ještě jeden den. Skoro celý ho trávíme koupáním, kajakováním po jezeře, chytáním slunečních paprsků a pozorováním místních, kteří se tady v houfech scházejí, tahají různé krabice, lednice, skládací stoly, židle, rádia a kdo ví co ještě. Zjišťujeme, že Mexičani rádi tráví čas společně a dělají různé hromadné rodinné pikniky a party, u toho jim řve hudba na plný pecky a celý den si dokážou dokonale užít. Taky jsme zjistili, že Češi mají rádi soukromí a nejsou tak družní, proto si v restauracích, dopravních prostředcích, kinech a jinde sedají stranou od lidí (tohle jsem teda nejdřív četla v nějaké studii, ale už několikrát jsem se přesvědčila, že to tak opravdu je). Naproti tomu Mexičani se druží moc rádi s ostatními a stačí jim k tomu pomerně málo místa. Když si poprvé postavili stůl přímo vedle našeho ležení a rozjeli velkou party, byla jsem docela naštvaná, ale pak zjistíte, že to je jejich životní styl a je to fajn.

5. den

Čeká nás hodně dlouhá cesta vnitrozemím napříč celým Yucatánem, takže vstáváme brzo a vyražíme směr Celestún (asi 450 km).  Cestou se chceme  stavit na pyramidách ve vnitrozemí. Jenže navigace nás honí všude možně, značení u silnic skoro žádné, takže bloudíme, a ani místní nás neumí nasměrovat. Nakonec blouděním ztrácíme skoro dvě hodiny. Až odpoledne s velkou radostí nacházíme Labná, menší archeologický areál, ležící v oblasti Ruta Puuc. Není tady ani noha, ale v dávných dobách tu mělo žít až 3000 Mayů. Prohlížíme si palác s jednou z nejdelších zdobených fasád v tomto regionu a El Arco, nádherný zdobený oblouk jakou součást budovy, která oddělovala dvě nádvoří. Na projití nám stačí hodina a rychle přejížídme do vedlejšího Xlapak (v mayštině název znamená “staré zdi”), což je ještě menší naleziště s už poměrně rozpadlými památkami, ale začínají je opravovat.  Celé je to opět v džungli a má to zase jiné kouzlo. Do Celestún nám chybí ještě 150 km, proto opět měníme plány a zůstáváme v Santa Elena, což se nakonec ukázalo jako dobré rozhodnutí.

6. den

Máme to jenom 10 km do proslulého mayského sídla Uxmal a ráno v 8 tady jsme mezi prvními. Název v překladu znamená třikrát stavěný, což vyjadřuje mnoho fází rozvoje města. Už při vstupu vás ohromí majestátní, 35 m vysoká pyramida del Adivino. Má nezvyklý oválný tvar a je celá restaurovaná. Budete si pod ní připadat jak trpaslíci. V areálu ještě můžete navštívit mocný palác guvernéra (Palacio del Gobernador, 100 m dlouhá budova) tyčící se na vyvýšené plošině, velkou pyramidu (Gran Pirámide, 30 m vysoká), dům želv (Casa de las Tortugas), starobylé hřiště na míčové hry aj. Připravte se, že tady strávíte tak 4 hodiny, pokud si budete chtít všechno v klidu prohlédnout. Kolem 11 h začínají přijíždět turistické autobusy, tak si ráno přivstaňte.

Další zastávkou jsou Grutas Xpujil (kousek od Calcehtok), jeskyně, do kterých se můžete vydat jen s průvodcem na 3 druhy prohlídek (od základní hodinové až po dobrodružnou tří hodinovou). My volíme hodinovou s průvodcem ve španělštině (jinak to ani nejde), což je docela legrace, protože moje španělština na úrovni páté lekce na žádné velké povídání není. Průvodce to ví, ale vypráví, jak kdybychom byli domorodci. Důležité věci ale chápeme, v jeskyních jsou krásné krápníkové útvary ve tvaru zvířat (nebo si je aspoň můžete představovat), pozůstatky mayské keramiky, netopýři a samozřejmě úplná tma. Čelovky máme svoje, ale když je mít nebudete, dostanete je od průvodce.

Kolem třetí odpoledne přijíždíme do Celestún a chystáme se navštívit ptačí rezervaci plnou plameňáků, ale také místních na výletě. U pokladny je velká fronta a na loďku ještě větší. Moc nechápeme, jak to funguje, ale naštěstí jedna paní umí trochu anglicky, takže mojí lámanou španělštinou a její angličtinou dáváme dohromady, že musíme zaplatit cenu za celou loď (1.200 pesos) a pojedeme sami, nebo najdeme další 4 lidi, kteří pojedou s námi a zaplatíme všichni dohromady 1.500 pesos. Pak ale najednou tvrdí, že míň jak 6 lidí neberou. Je to divný, ale nemáme moc na výběr a jsme rádi, že se k nám přidává 5 Mexičanů a můžeme vyrazit po velkém jezeře za dobrodružným hledáním impozantních růžových vodních ptáků. Je pravda, že jezero je jich plné a jsou nádherní. Ale s lodí zůstanete tak 200 m od nich, takže pokud nemáte dalekohled nebo dobrý zoom na foťáku, moc detailně je neuvidíte. Lodí pak objíždíme mangrovníky, v kterých se pyšně trčí pelikáni, kormoráni, volavky a dokonce vidíme i ledňáčka. Tyhle už můžeme pozorovat na pár metrů. Vyjížďka lodí trvá hodinu a půl. Nevím, jestli to bylo Velikonocemi, nebo jestli tam je pořád tolik lidí. Možná se dá s lodí zajet i blíž, když není takový nával turistů. Kdo ví.

Míříme do centra Celestún a na pláž. Je Velký pátek a všude jsou davy lidí. Místní se scházejí, slaví a radují se. Je bez šance sehnat ubytování a navíc tady stejně není nic dalšího k vidění, takže se rozhodujeme pro ještě jeden dnešní přesun, a to do města Merida (asi 100 km). Jedeme už za tmy po malých silnicích, prší a není to moc příjemný. V Meridě navíc bloudíme (mají jen jednosměrné ulice a trochu nám trvá, než pochopíme ten systém), ale nakonec najdeme hotel kousek od centra. Jsme sice už dost utahaní, ale přece jen je pátek a všude to neskutečně žije, tak si vyrážíme vychutnat noční atmosféru koloniálního města.

7. den

V dnešním programu je prohlídka Meridy. Je to hlavní a největší město celého poloostrova, úplně jiné než všechny ostatní. Prolínají se tady evropské vlivy s tradiční mayskou kulturou a architekturou. Město bylo založeno španělským conquistadorem a bylo pojmenováno podle stejnojmenného města ve Španělsku. Bylo tady vybudováno hodně evropsky vyhlížejících staveb, velkolepých paláců, náměstí, parků a soch. Za zmínku stojí Plaza Grande (hlavní náměstí), na němž se tyčí radnice Palacio Municipal. Jižní stranu náměstí zdobí Casa de Montejo (palác prvních španělských guvernérů), naproti radnice stojí katedrála, která je nejstarší katedrálou na americkém kontinentě. Dál se vydejte po rušné ulici Calle 60 a dojděte na náměstí Parque Cepeda Peraza, kde můžete sledovat pouliční prodavače, posedět u drinku, nebo se zaposlouchat do skladeb místních muzikantů. Mohli bychom tu strávit klidně i tři dny, protože město má krásnou atmosféru, ale tolik času nemáme, takže odpoledne vyrážíme směr Chichén Itzá (asi 120 km).

Cestou zajíždíme k cenote Xpujil a tady poprvé vidíme, že ne všechny mají průzračnou zelemodrou vodu. Tahle je zarostlá, okolí polorozpadlé a nikdo se tu nekoupal asi už hodně dlouho. V dusném vedru se teda nesvlažíme a jedeme dál. Bohužel hladové oko nádrže auta nám už pěkných pár desítek kilometrů vyhrožuje, že je potřeba ho naplnit, ale poslední benzínku jsme z vesela minuli těsně za Meridou před 60 km a říkali si, že ještě vydržíme. Zastavujeme pána v jedné vesničce a ptáme se na nejbližší benzínku, ale prý je až v Chichén Itzá za dalších 45 km. Směje se, že to dáme. Posledních pár kilometrů už vysíme očima na kontrolce, vypínáme klimatizaci a prosíme mayské bohy, ať dojedeme. Asi nás vyslyšeli, takže se můžeme v klidu ubytovat ve vesničně Pisté a večer jí v klidu procourat (i když vlastně není co).

8. den

Ráno v 8 už čekáme menší frontu u pokladny největšího a nejslavnějšího chrámového komplexu Chichén Itzá. Nejznámější El Castillo, nebo-li Kukulkánovu pyramidu, si vychutnáváme sami, ale během půl hodiny už se místo plní. Pomalu se probouzejí i místní obchodníci a po celém areálu začínají vytahovat stánky, ve kterých prodávají vše od hammack, přes dřevěné masky, náramky, ubrusy až po klasické pouťové blbosti. Navštěvujeme také Templo de los Jaguares (Chrám jaguárů), toltécký chrám Tzompantli, bývalou hvězdárnu El Caracol nebo posvátnou Cenote Sagrado, kam byli k usmíření mayských bohů svrhávány lidské oběti. Je toho ještě mnohem víc, ale to vám napíšu někdy přístě v jiném článku. Jsme tady celé dopoledne a areál už praská ve švech. Tady opravdu platí, že kdo dřív přijde…

Po poledni se přesouváme do nedaleké Cenote Ik´kil. Vzhledem k tomu, že je coby kamenem dohodil od chrámového komplexu, míří sem i davy lidí. Cenote je 26 m pod úrovní země a jdete do ní po schodech až k plaveckému molu. Má průměr asi 60 m a je hluboká 40 m. Celá je v uzavřené jeskyni, ale nahoře je velký otvor, kterým můžete pozorovat nebe. Všude se vinou lijány, tečou malé vodopády a v hloubce pod vámi můžete pozorovat rybičky. Dá se tady i potápět nebo šnorchlovat a taky si můžete skočit ze skály do vody (asi 8 m). Plavčík vám to odpíská. Když jsme přišli, byla cenote přeplněná lidmi a byla jsem otrávená, ale skupiny se tam docela točí, takže můžete vychytat okamžiky, kdy tam zas tolik lidí není. My tady nakonec trávíme asi hodinu.

Máme poslední odpoledne na Yucatánu a musíme se vrátit do Cancúnu (asi 200 km). Cestou si ještě chceme projít Valladolid a konečně se vykoupat v Karibiku. Jenže tu zase máme pár komplikací. Ve Valladolidu jsme se totiž zasekli v místní jídelně na obědě, kde bylo strašně narváno a kuchař nestíhal, jenže jsme měli zaplaceno předem a navíc hlad, takže jsme hodinu čekali na jídlo. Prohlídku města už jsme moc nestihli a rovnou vyrazili po jediné dálnici na Yucatánu do Cancúnu. V neděli večer se do Cancúnu vraceli asi všichni, před městěm byl navíc policejní zátah a kontrolovali každé auto, které projíždělo. Takže další zdržení. Míříme rovnou k pláži (Zona hotelera) a aby toho nebylo málo, najednou nás předjíždí policajt na motorce a bliká, ať zastavíme. Spustí na nás španělsky, my se ho snažíme navést na angličtinu, nakonec z něj vypadlo, že jsme prý udělali přestupek a zahnuli jsme někam, kam jsme neměli (vůbec nikam jsme ale nezahnuli už pěkných pár kilometrů) a navíc prý nemáme pojištěné auto. A je tady zase to pojištění. WTF. Voláme na hotlinku půjčovny, tam samozřejmě mluví jen španělsky a nedokážu jim vysvětlit náš problém, takže prosíme policajta, jestli by si to s nima nevyjasnil sám. Chvíli je docela přístupný a fakt se s nima baví (ale možná kdo ví o čem), pak najednou telefon típne a konec, že je to náš problém, ať si to vyřešíme sami. Tak a co teď? Policajt chce zaplatit pokutu, že jsme udělali dva přestupky a nebude se s náma dál bavit. Ukecávám odbočení, ale pojištění nám prominout nechce. Jenže my jsme pojištění zaplatili dokonce dvakrát, tak proč bychom sakra měli platit pokutu? Jenže vysvětlete to mexickému policajtovi. Po hodině dohadování přijíždí druhý policajt, chvíli spolu debatují a ten nový, hodnější, nám říká, ať jedeme. Nechápeme to, on ještě plácá mého kluka po rameni jakože všechno v cajku amigo a teď už jeď. Takže nám z toho vyšlo, že ten první, zlý policajt čekal, co vydržíme a chtěl úplatek. Bohužel nás ale zdrželi tolik, že už se začíná stmívat, pak ještě hrozně dlouho hledáme parkovací místo a na pláž se dostáváme až po západu slunce. Je to tady jeden hotel vedle druhého, davy lidí, všichni s drinkem v ruce, opilí paří na pláži nebo po ulicích, takže jsme nakonec rádi, že se sem dostáváme až takle pozdě, protože víc jak hodinu bych tady stejně nevydržela. Holt koupání v Karibiku si budeme muset užít na příští dovolené.

9. den

Naše dovolená pomalu končí, nad ránem vyrážíme na letiště, vracíme auto (tentokrát už žádný zádrhel) a letíme do Ciudad de México, kde máme celodenní přestup, takže se chystáme vyrazit do města. O tom si brzy budete moci přečíst v dalším článku.

 

Yucatán je 2krát větší než Česká republika, takže byste tu mohli strávit měsíc a neviděli byste všechno, protože památek po starých Mayech je tu jako hub po dešti. Stejně tak byste se každý den mohli koupat v jiné cenote a nikdy byste je nevyzkoušeli všechny. Je to nádherná část Mexika a pokud budu mít někdy možnost, vydám se tam znovu. A co vy, byli jste někdy v Mexiku? A kde?

Yucatán – praktické informace

Yucatán je poloostrov na jihovýchodě Mexika, který je 2,3 krát větší než Česká republika. Co se dá stihnout za 8 dní? Jaké jsou naše zkušenosti? Jak je to tu s penězi, kolik co stojí a ...

Více

Mohlo by se Vám také líbit

Málaga – prosluněné město dvou slavných rodáků

Córdoba – město kontrastů provoněné pomerančovníky

Na čem si pochutnáte v Litvě

Šumava