Zapomeňte na obvyklé zimní destinace. Zimní Gruzie nabízí úchvatnou zasněženou krajinu, okouzlující města, adrenalinové sporty, horké lázně a spoustu dobrodružství. Co dělat a navštívit v Gruzii v zimě? A kde se dá v Gruzii lyžovat?

Zima v Gruzii nabízí překvapivě širokou škálu aktivit – od lyžování ve velkých nadmořských výškách, přes poznávání historických památek bez davů turistů až po relaxaci v horkých lázních. My jsme byli v Gruzii v zimě dvakrát (přes Silvestra a v březnu) a bylo to parádní. Na většině míst jsme byli sami, i když samozřejmě v zimě musíte počítat s určitými limity. Takže se pojďte inspirovat, co Gruzie v zimě nabízí.

Proč navštívit Gruzii v zimě?

Jestli vás zajímá lyžování, snowboarding nebo skialpy, je zima samozřejmě nejlepším obdobím pro návštěvu hor. Gruzie má kvalitní lyžařská střediska a na rozdíl od Alp jsou ceny výrazně nižší a sjezdovky méně přeplněné. Pokud vás lyžování nezajímá, je tu i spousta dalších aktivit.

I přes rostoucí popularitu země je zima v Gruzii stále mimosezónou. Letenky, ubytování i služby jsou v zimní sezóně levnější. Navíc v zimě tu nepotkáte tolik turistů. Ve srovnání s horkým a dusným létem je zima v gruzínských městech (hlavně ve Tbilisi) mnohem příjemnějším obdobím pro cestování.

Dokonalým doplňkem zimního výletu je gruzínská kuchyně, která je proslulá svou bohatou chutí a vydatnými pokrmy. Nezapomeňte ochutnat chačapuri, kubdari nebo chinkali. O gruzínské kuchyni si přečtěte v mém dalším článku. 

Nevýhodou je, že některé podniky a ubytování jsou zavřená, stejně jako odlehlé horské oblasti.

Zimní sporty v Gruzii

Gruzie je v oblasti lyžování a zimních aktivit často podceňovaná, což je škoda. Nabízí totiž moderní lyžařská střediska i ideální terén pro freeride a skialpy. Ceny jsou tu navíc velmi příznivé (kolem 500 Kč za jednodenní skipas a 250 Kč za půjčení lyží), na sjezdovkách je klid a většinou žádné fronty. Co je nejlepší, jsou horské scenérie. Alpy se Kavkazu podle mě nevyrovnají.

V Gruzii jsou čtyři lyžařská střediska.

Gudauri

Nejoblíbenější a největší středisko. Nachází na sever od Tbilisi (cca 120 km) na Gruzínské vojenské cestě. Má moderní lanovky od firmy Doppelmayr, více než 80 km sjezdovek všech obtížností a výborné podmínky pro freeride. Ubytovat se můžete přímo pod sjezdovkami. Můžete se tu těšit na lyžování ve výšce 2.200 až 3.276 m n. m. s neskutečnými výhledy. Sezóna tu trvá většinou od prosince do dubna. Jednodenní skipass stojí 70 GEL (cca 570 Kč). 

Do Gudauri stojí za to jet, i když nelyžujete. Můžete totiž vyjet moderní lanovkou se čtyřmi přestupy do vesnice Kobi, která je na druhé straně průsmyku Jvari. Z gondoly budete mít nádherný panoramatický výhled na zasněžený Kavkaz a horu Mkinvartsveri (Kazbegi). Jízda může trvat 30-60 minut v jednom směru v závislosti na podmínkách a v zimě. Jízdenka na všechny lanovky stojí 45 GEL (cca 360 Kč).

V kterékoliv stanici můžete vystoupit a kochat se jak budete chtít. Ve dvou stanicích jsou i bary a restaurace, kde si můžete dát nějakou gruzínskou dobrotu nebo se zahřát svařákem s nezapomenutelným výhledem. 

Bakuriani

Skvělá volba pro rodiny a začátečníky. Nachází se na jihozápad od Tbilisi (cca 180 km). Lyžuje se ve výšce 1.700 až 2.200 m n.m. ve dvou navzájem nepropojených oblastech – Didveli a Kokhta-Mitarbi. Jsou tu mírnější svahy a menší výškové rozdíly. V roce 2023 se tu konalo Mistrovství světa ve freestyle lyžování a snowboardingu. Sezóna tu trvá většinou od prosince do března. V půlce března 2025 už to ale byla se sněhem docela bída.

Mestia

Nachází se v regionu Svanetie na severozápadě Gruzie. Ze Tbilisi to je 420 km, což je na celý den jízdy. Jestli ale přiletíte do Kutaisi, pak je to ideální cíl. Z Kutaisi je to 200 km, nicméně stejně počítejte s min. 4 hodinami jízdy. Oblast okolo Mestie nabízí 2 střediska – Hatsvali a Tetnuldi.

Tetnuldi je novější středisko s výhledem na horu Tetnuldi. Sjezdovky jdou až do výšky 3.160 m, takže tu budete mít jistotu sněhu i na jaře. Tohle středisko je vhodné spíš pro zkušenější lyžaře.

Hatsvali je menší středisko blízko Mestie. Je ideální pro klidné lyžování a nádherné výhledy.

Sezóna tu trvá většinou od prosince do dubna.

Goderdzi

Méně známé a méně turistické lyžařské středisko. Nachází se na jihu Gruzie v regionu Adžárie, nedaleko Černého moře. Nejbližší město je Batumi (cca 110 km). Cesta sem je ale trochu dobrodružnější a obtížnější, protože je tu špatná silnice. Silnice z Achalciche je v zimě neprůjezdná kvůli horskému průsmyku, který je zavalený sněhem. Lyžuje se v nadmořské výšce kolem 2.000 m.

Vinařská oblast Kachetie 

Kachetie je srdcem gruzínského vinařství a zima je ideální čas na návštěvu některého ze sklepů, kde si můžete vychutnat degustace místních vín v útulném prostředí u krbu. Do vinařské oblasti Kachetie východně od Tbilisi se dostanete po celou zimu. Některá menší vinařství mohou být sice zavřená, ale větší komerční sklepy, jako jsou například Kvareli Wine Cave a Tsinandali, jsou otevřené pro prohlídky a ochutnávky po celý rok.

Údolí řeky Alazani ze strany Telavi se zamrzlými vinicemi je kouzelné. Nezapomeňte taky navštívit „město lásky“ Sighnaghi s jeho malebnými uličkami, domy s dřevěnými balkony a impozantními výhledy na zasněženou údolí Alazani a Kavkaz. 

Projděte se taky centrem města Telavi a navštivte místní trh nebo vyražte ke klášteru Alaverdi. V zimě budete mít většinu míst jen pro sebe.

Sirné lázně ve Tbilisi

Sirné lázně v Tbilisi, známé jako Abanotubani, patří mezi nejstarší a nejikoničtější části gruzínské metropole. Jejich historie sahá až do 5. století, kdy byly postaveny nad přírodními horkými sirnými prameny. Právě díky těmto lázním dostalo město svůj název – slovo „Tbilisi“ pochází z gruzínského „tbili“ (თბილი), což znamená teplý.

Návštěva lázní je ideální právě v zimním nebo sychravém období, protože termálními prameny mají teplotu okolo 38–40 °C. Voda je bohatá na síru, což jí dává specifickou vůni (podobnou „zápachu vajec“), a je známá svými blahodárnými účinky na pokožku, klouby i dýchací cesty.

Můžeš si vybrat mezi veřejnými lázněmi (sdílené bazény, levnější varianta), nebo soukromými lázněmi (pokoj s vlastním bazénem, sprchou, někdy i saunou).

V lázních si dopřejte tradiční gruzínskou masáž (kisa). V reálu to vypadá tak, že přijde masérka, která provede peeling celého těla pomocí drsné rukavice, pak vás omyje napěněnou měkkou houbou a teplou vodou a zakončí ponořením do ledového bazénku. 

Lázně Abanotubani najdete přímo pod pevností Narikala nedaleko řeky Kury. Čtvrť je charakteristická cihlovými kupolemi, které zakrývají jednotlivé lázeňské prostory. Mezi nejznámější lázně patří No. 5 Bathhouse, Royal Bath a Orbeliani Bathhouse.

Náhorní planina Javakheti 

Na jihu Gruzie je Džavachetská (Javakheti) náhorní plošina, což je chráněná oblast známá svými jezery a hnízdícími ptáky. Po velkou část roku je tato sopečná krajina zcela zamrzlá, což jí propůjčilo přezdívku „gruzínská Arktida“.

Jezero Paravani (gruzínsky ფარავნის ტბა) je největší jezero v Gruzii a leží poblíž hranic s Arménií a Tureckem ve výšce 2 073 m n. m. Od konce listopadu do dubna celé zamrzá a většinou je pokryté sněhem. Díky vysoké nadmořské výšce je tady drsné klima, s chladnými léty a tuhými zimami.

V blízkosti jezera se nachází klášter Paravani (Poka St. Nino Monastery), ženský pravoslavný klášter, známý ikonopiseckou školou a výrobou místních produktů. Jeptišky vám ochotně otevřou malý bohatě zdobený kostelík.

Jezero Paravani je dostupné autem ze Tbilisi, ale infrastruktura kolem jezera je v zimě omezená. I když jsme měli auto 4×4, nepodařilo se nám jezero objet kvůli závějím sněhu, který zrovna čerstvě napadnul. I tak ale stojí za to si náhorní plošinu projet; po hlavní silnici nebudete mít problém. Najdete tu izolované kláštery, starobylé kostely a malé vesničky s rodinami gruzínského, arménského a duchoborského původu. 

Za návštěvu v téhle oblasti stojí i malá vesnice Gorelovka kousek od arménské hranice. O této vesnici se říká, že je nejbarevnější vesnicí v Gruzii. Její hlavní atrakcí jsou nádherně zdobené domy s modrými vyřezávanými fasádami a ručně malovanými okenicemi. Ženy tu prý chodívají v barevných krojích, ale musím říct, že jsme ani na jednu nenarazili. 

Až do roku 1841 byla Gorelovka převážně arménskou osadou. Tehdy sem byli carským Ruskem násilně přesídleni věřící nového náboženského hnutí. Tito obyvatelé tady otevřeli sirotčinec, v němž je dnes muzeum. Obyvatelé Gorelovky jsou duchoborci a přísně dodržují nařízení tohoto náboženského hnutí. V roce 1978 žilo v Gorelovce 3 000 duchoborů, ale vesnice se nyní pomalu vyprazdňuje.

Klášter Davida Gareji

V tiché pouštní krajině ošlehávané větrem nedaleko gruzínsko-ázerbájdžánské hranice se ukrývá jeskynní klášter Davida Gareji (Garedži). Byl založen v 6. století svatým Davidem, jedním ze třinácti syrských otců, kteří v Gruzii šířili křesťanství. V následujících staletích se klášterní komplex rozrostl a zahrnoval desítky dalších jeskynních klášterů a pousteven, jako například Udabno.

Nejvýraznějším rysem kláštera Davida Gareji je jeskynní charakter. Mnoho kostelů, kaplí, cel a dalších prostor bylo vytesáno přímo do skalních stěn pohoří Gareja. Tato unikátní forma architektury byla přizpůsobena jak polopouštnímu skalnatému terénu, tak asketickému způsobu života mnichů.

David Gareji si po staletí udržovalo svůj duchovní význam. Poutníci z celé Gruzie sem putovali a věřili, že návštěva tohoto místa se rovná pouti do Jeruzaléma. I dneska je klášter významnou gruzínskou památkou.

Akhaltsikhe a pevnost Rabati

Hlavním lákadlem města Akhaltsikhe je pevnost Rabati, která je dominantou krajiny. Jde o rozsáhlý komplex pevnosti s dvojitými hradbami, který pochází z 9. století. Hrad prošel v letech 2011-12 rozsáhlou rekonstrukcí.

Komplex má dvě části – spodní (vstup zdarma) a vrchní (vstup 15 GEL).

K nejvýznamnějším památkám vrchní části patří mešita s třpytivou zlatou kopulí – zařízení z roku 1500, kdy Akhaltsikhe ovládli Osmané. Za hradbami pevnosti se nacházejí nejméně dvě lázeňské budovy, obě jsou však již zchátralé a nejsou příliš přístupné.

Součástí hlavní pevnosti je vysoká vlajková věž, na kterou můžete vystoupat a prohlédnout si celý komplex, a trojice dalších vyhlídkových věží. Projděte se zahradami, po terasách, kolem pavilonů a uličkami tvořenými oblouky v barvě slonoviny, najděte věže odrážející se v třpytivých mělkých jezírkách a navštivte kostel a mešitu.

Pokud máte vlastní auto, vydejte se 10 km za město, kde najdete v zalesněných kopcích ukrytý klášter Sapara.

Doprava do Akhaltsikhe

Jedinou možností, jak se do města dostat, je maršrutka nebo osobní auto. Maršrutky odjíždějí z autobusového nádraží Nige uvnitř tbiliského nádraží Didube každých 40-60 minut po celý den od 8 hodin ráno. Jízdné je kolem 15 GEL.

Jednosměrný transfer z Tbilisi do Akhaltsikhe s vlastním řidičem začíná na 200 GEL za auto.

Maršrutky do Akhaltsikhe pravidelně jezdí i z Borjomi (10 GEL) a Kutaisi (20 GEL).

Skalní město Vardzia

Vardzia je nejstarší a nejpůsobivější jeskynní město v Gruzii. Byla obývaná už od doby bronzové a v 11. až 13. století se proměnila v klášterní a obranné místo. Je to mohutný komplex uměle vytvořených jeskyní vytesaných do strmé skalní stěny. Rozkládá se nad řekou Mtkvari v jihozápadní části Gruzie, nedaleko arménských hranic.

Vardzia vzkvétala za vlády legendární gruzínské panovnice, královny Tamary, která komplex přetvořila v soběstačné město. Ženám ale nikdy nebylo dovoleno žít uvnitř kláštera.

Nedávný průzkum naleziště ukázal, že tady je přibližně 641 samostatných komor, které se rozkládají na 13 úrovních (v době rozkvětu tu bylo více než 6 000 místností na 19 úrovních) a táhnou se v délce asi 500 metrů podél skalní stěny. Jeskyně, které se nacházejí hluboko v nitru skály, jsou propojeny labyrintem tunelů (některé jsou dlouhé více než 150 metrů), schodišť a teras.

Vardzia je i dnes aktivní klášter (d míst, kde žijí, mnichové, se nedostanete) a oblíbené pravoslavné poutní místo. Je otevřena 7 dní v týdnu po celý rok. V letních a zimních měsících se otevírací doba liší.

od 1. března do 1. května: od 10 do 18 hodin
od 1. května do 1. října: od 10 do 19 hodin
od 1. října do 15. listopadu: od 10 do 18 hodin
od 15. listopadu do 1. března: od 10 do 17 hodin

Vstup do Vardzie stojí 15 GEL. Děti do 6 let mají vstup zdarma. Jde tu platit kartou. Elektro-minibus za 2 GEL vás vyveze od pokladny o něco výše ke vstupu do jeskynního města, ale v pohodě to zvládnete vyšlápnout.

Doprava do Vardzie

Vardzia se nachází v regionu Samtskhe-Javakheti na jihu Gruzie, zhruba 270 km (4,5-5 hodin jízdy) od Tbilisi nebo 60 km (1,5-2 hodiny jízdy) od nejbližšího většího města Akhaltsikhe.

Vardzii je možné navštívit jako jednodenní výlet z Tbilisi (což bych ale kvůli vzdálenosti moc nedoporučovala), Kutaisi, Borjomi nebo Akhaltsikhe. V blízkosti komplexu i v okolních vesnicích je dostatek možností ubytování, takže je lepší tu přenocovat. Já doporučuju návštěvu spojit s blízkým městem Akhaltsikhe.

Mezi Tbilisi a Vardzií jezdí pouze jedna přímá dodávka, která odjíždí z autobusového nádraží Nige (uvnitř Didube) v dopoledních hodinách. Lepší možností je přestoupit na maršrutku v Akhaltsikhe.

Samozřejmě nejlepší je cesta vlastním autem. Hlavní silnice do Vardzie z Akhaltsikhe je velmi snadno zvládnutelná běžným sedanem. Projíždět budete krásným kaňonem řeky Mtkvari. Cestou se zastavte u pevnosti Khertvisi.

Adventní Tbilisi

Gruzie je pravoslavná země a sváteční období v Tbilisi je poměrně dlouhé. Vánoční výzdoba a trhy se obvykle objevují na začátku prosince a trvají až do prvního nebo druhého lednového týdne, přičemž největší oslavy probíhají 31. prosince. Pravoslavné Vánoce se slaví 7. ledna. Období Vánoc a Nového roku jedním z nejslavnostnějších období v Gruzii.

Na náměstí Svobody (Freedom Square) je velká světelná show a výzdoba se táhne po celé Rustaveliho třídě až ke stanici metra. Tisíce hvězd visících nad Rustaveliho třídou bylo naprosto úchvatných, a to jak v noci, tak ve dne. Ale výzdobu najdete po celém městě. Září celé Tbilisi. Asi nikde jinde jsem ještě neviděla tolik vánočních světel.

Hlavní vánoční trhy a „vánoční vesničky“ vyrůstají na Rustaveli Avenue (v blízkosti Parlamentu), na Orbelianiho náměstí (nedaleko ulice Atoneli) a v parku Dedaena (u Suchého mostu). Některé menší trhy a jarmarky pořádají i soukromé subjekty na různých místech ve městě, například u Fabriky.

Oslavy Silvestra a Nového roku bývají ve Tbilisi velkolepé, s koncerty a ohňostroji. Upřímně musím říct, že na mě to bylo až moc. Od odpoledne všude práskají petardy a v půlnoci snad každý člověk ve Tbilisi odpaluje ohňostroj. 

Zimní turistika a příroda

Zimní turistika v Gruzii má své limity, protože většina horských oblastí je pod sněhem od listopadu do dubna. Sezóna pro pěší turistiku na Velkém Kavkaze končí v říjnu, nicméně existují oblasti a trasy, které jsou vhodné i pro zimní turistiku.

Osobně můžu doporučit tyto tipy na zimní jednodenní túry v Gruzii:

Stepantsminda → Klášter Gergeti

Jedná se sice o oblast Velkého Kavkazu, ale pokud je dobré počasí, může na ikonickou zimní túru pod horou Kazbek vyrazit každý. Cílem je pravoslavný Kostel Nejsvětější Trojice (Cminda Sameba) na malé náhorní plošině. Odlehlé umístění kostela obklopené divokou a monumentální krajinou Kavkazu z něj udělalo jeden z nejsilnějších symbolů Gruzie.

Lokalita: region Khevi nedaleko ruské hranice
Start: Stepantsminda (1.740 m n. m.)
Cíl: Klášter Gergeti Trinity (2.170 m n. m.)
Délka: cca 6 km tam a zpět
Převýšení: cca 460 m
Čas: 3 – 4 hodiny (v zimě podle sněhu i víc)

Cesta vede lesem a pak po otevřeném svahu – výhledy na horu Kazbek (5.033 m) se postupně odkrývají. V zimě je běžná pěšina často zasněžená. Alternativou, kterou jsme částečně zvolili i my, je jet po horské silnici se serpentinami až ke kostelu terénním autem. Jenže v lednu byla silnice i terénním autem špatně sjízdná, zavátá sněhem s jen vyjetými kolejemi. 

Netroufli jsme si jet autem až nahoru, takže jsme auto asi po 1 km odstavili a zbytek cesty šli pěšky. Bylo to 11 km tam i zpátky a docela nám to dalo zabrat. Víc než polovinu cesty jsme šli sněhem, ale námaha rozhodně stojí za to. Výhledy jsou neskutečné. Komu by se nechtělo šlapat, může auto nechat na velkém parkovišti u řeky (souřadnice 42.6642739N, 44.6407483E), kde mají Gruzínci připravená auta Mitsubishi Delica, která vyjedou fakt všechno. Až ke kostelu vás vyvezou, dají vám čas na prohlídku a zase odvezou dolů.

Pokud máš víc času, můžeš pokračovat za klášter dál směrem k meteostanici a hoře Kazbek, ale v zimě jen s velkými zkušenostmi, výbavou a ideálně průvodcem. My tenhle trek šli v červnu a ani v tuhle dobu jsme kvůli počasí až k ledovci nedošli.

Silnice z Tbilisi do Kazbegi (Stepantsminda) vede přímo přes Velký Kavkaz a v zimě je často několik hodin až dní zavřená kvůli závějím sněhu a lavinám. Na facebookové stránce GeoRoad najdete všechny důležité informace o bezpečnosti nebo uzavírkách silnice.

Bakuriani → Kokhta

Bakuriani je známé lyžařské středisko, ale jeho okolí nabízí krásné zalesněné oblasti a louky, které jsou ideální pro procházky na sněžnicích. My jsme tuhle túru zvládli v polovině března bez sněžnic v zimních trekových botách. Oproti Velkému Kavkazu tu jsou túry většinou nenáročné až středně náročné.

Na svahu hory Kokhta se lyžuje (středisko Mitarbi) a můžete se nahoru vyvézt sedačkovou lanovkou, ale pokud je hezké počasí, doporučuju si to vyšlápnout pěšky. 

Lokalita: region Samcche-Džavachetie
Start: Bakuriani (1.700 m n.m.)
Cíl: hora Kokhta 2 (2.269 m n.m.)
Délka: 10 km tam a zpět
Převýšení: cca 550 m
Čas: 3 – 4 hodiny

Cesta začíná v centru Bakuriani nebo na parkovišti pod sjezdovkami (41.7470453N, 43.5356169E). Odtud vás čekají 4 km stoupání nejdřív krátce po sjezdovce, a pak lesní cestou. Budete míjet tři nepoužívané skokanské můstky a obejdete vrchol hory Kokhta 1 (2.155 m). I na něj se dá vyjet lanovkou (Kokhta-Gora) nebo vystoupat pěšky.

Pak vás čeká finální výšlap na Kokhta 2.  Z vrcholu budete mít krásný 360 stupňový výhled na okolní kopce. V půlce března už lanovka nebyla v provozu, takže jsme nahoře byli úplně sami. Akorát hrozně fičelo, takže jsem se pokochali výhledy a zase vyrazili dolů.

Zpátky jsme to vzali směrem ke Cafe SKYLİNE a lyžařskému areálu Crystal. Cesta vede přes louku, les a v závěru sjezdovku. Skončíte u kabinové lanovky Crystal 1, kde se můžete odměnit v Crystal Café.

Mestia → Ledovec Chalaadi

Trek z Mestie k ledovci Chalaadi je jedním z nejdostupnějších a zároveň vizuálně nejpůsobivějších výletů v regionu Svanetie. Vede horským údolím podél řeky Dolra až k mohutnému ledovcovému jazyku pod horou Chatini (4.373 m).

Lokalita: Svanetie (severozápad Gruzie)
Start: u letiště v Mestii, nebo autem dojet k mostu (43.1106375N, 42.7444622E)
Cíl: úpatí ledovce Chalaadi (1.950 m n.m.)
Délka: cca 5 km tam a zpět (od mostu) / 18 km tam a zpět (od letiště)
Převýšení: 280 m (od mostu) / 480 m (z Mestie)
Čas: 2,5 – 3 hodiny (od mostu)

Jednodušší a kratší varianta začíná u visutého mostu přes řeku Dolra a pokračuje lesem, převážně do mírného kopce. Asi po 45–60 minutách chůze se ocitnete nad hranicí lesa, kde se otevírá výhled na údolí a ledovec. Poslední úsek je kamenitý a suťový, v zimě bude pokrytý sněhem či ledem – doporučují se nesmeky a trekové hole.

Nezapomeňte, že zimní počasí v gruzínských horách je nepředvídatelné. Může se rychle změnit a teploty mohou klesnout hluboko pod bod mrazu. Vyrážejte na cesty vždy s ohledem na své zkušenosti a vybavení.