Co musíte vidět v Gruzii

Gruzie sice patří k menším státům, ale svým přírodním a kulturním bohatstvím, historickými perlami, přátelskými lidmi a skvělou kuchyní se lehce vyrovná  světovým velmocím a dostává se na přední příčky nejkrásnějších a nerozmanitějších zemí světa. S ohledem na svou rozlohu, která je srovnatelná s Českou republikou, je poměrně snadné celou Gruzii procestovat během 2 až 3 týdnů. Gruzie už dávno není nebezpečnou a turisty opomíjenou zemí uprostřed Velkého a Malého Kavkazu, takže pokud chcete zažít její opravdovou atmosféru, užít si pohostinnost Gruzínů a poznat jejich kulturu, máte nejvyšší čas vyrazit. Gruzie se totiž hodně brzy stane turisty vyhledávanou destinací.

Svaneti

Ledovce, štíty hor pokryté sněhem, jezera, zelená údolí, divoké řeky, malé zapadlé vesničky, louky plné květin, svanské tance a mnohohlasé zpěvy, ze kterých vám naskočí husí kůže. To je Svaneti, oblast ukrytá v horách Velkého Kavkazu v severozápadní části země při hranicích s Ruskem. Základnou celé oblasti je městečko Mestia, ve skutečnosti sdružení asi 10 vesnic, které leží roztroušené po svazích údolí v nadmořské výšce kolem 1.500 m. Do Mestie se dostanete maršrutkami přijíždějícími ze Zugdidi, Kutaisi a Tbilisi,  můžete ale i přiletět malými dopravními letadly, které létají několikrát týdně. Celá oblast je vysoko položená a sníh se celoročně drží ve výšce nad 3.000 metrů. Turistická sezóna tady trvá od půlky května na půlky října, ale začátkem a koncem období budou některé trasy pod sněhem nebo rozmáčené vodou. Na první pohled vás upoutají kamenné obranné a obytné věže koškebi, které jsou symbolem Svaneti. Většina z nich pochází z 9. až 13. století, kdy sloužily jako úkryty před nájezdy dobyvatelů. Dnes jsou většinou prázdné nebo se v nich nachází třeba muzea. Údajně jich tu je kolem 180. Mestia a vlastně celá oblast Svaneti byla ještě donedávna považována za nedobytný a divoký region, ve kterém bylo přepadávání aut a zabíjení na denním pořádku. Dneska už nic takového nehrozí, takže se nemusíte bát do této nádherné části země vyrazit. Prochází tudy velké množství turistických stezek. Počítejte s tím, že tu rozhodně nebudete sami, protože každý chce vidět krásy Kavkazu a turisté se sem hrnou v davech. Mestia je dobrým výchozím bodem pro jednodenní treky k okolním ledovcům a jezerům, ale taky odtud můžete vyrazit na jedinečný 4-denní trek vedoucí přes horské vesnice až do Ushguli, která je zapsaná v seznamu UNESCO. Osobně Svaneti řadím na TOP místa v Gruzii, co se přírody týče, ale jinak to ta “pravá” Gruzie určitě není. Masový turismus tady už totiž udělal své.

Kazbegi (Stepantsminda)

Na severu země téměř na hranicích s Ruskem se v nadmořské výšce 1.750 m nachází městečko Stepantsminda (Svatý Štěpán), kterému dnes nikdo neřekne jinak než Kazbegi. Dříve malá poutní osada ležící v údolí pod ohromnými horskými masivy, v současnosti centrum celého regionu a poslední gruzínská zastávka na Gruzínské vojenské cestě do ruského Vladivostoku. Samotné městečko není nijak výjimečné ani hezké, protože jím denně projíždí obrovské množství osobních aut a kamiónů mířících přes hranici. Ale jeho okolí je nádherné a stačí, když vyšplháte ke kostelu Nejsvětější Trojice (Tsminda Sameba), odkud je dechberoucí výhled na horu Kazbeg, která je se svou výškou 5.047 m třetí nejvyšší horou Gruzie. Pokud máte dost sil a odvahy, můžete na tuto nádhernou horu vylézt. Vezměte ale na vědomí, že velká část cesty jde po ledovci a musíte být tedy patřičně vybaveni a připraveni na nenadálé změny počasí. My jsme si udělali jednodenní trek vedoucí ze Stepantsmindy k Tsminda Sameba a pak k úpatí ledovce Gergeti do výšky 3.200 m, resp. skončili jsme 1 km od úpatí, protože se najednou změnilo počasí, začalo hustě pršet a kvůli mlze nebylo vidět na 10 metrů, takže jsme se vrátili zpátky. Nejen kvůli počasí to pro mě byl nejnáročnější trek na Kavkaze. Čtyři až pět hodin totiž jenom jdete do kopce a musíte zdolat 1.300 výškových metrů. Pokud byste chtěli méně náročnou túru, příležitostí v oblasti Kazbegi budete mít dost. Poměrně nenáročná jsou procházky překrásným údolím Truso a Sno nebo trek spojující vesnici Ruta s Roshkou.

Tbilisi

Gruzínskou metropoli rozloženou v údolí řeky Mtkvari nemůžete vynechat. Nejpůvabnější částí je Staré Město se svými křivolakými uličkami, barevnými domy s dřevěnými balkony, tureckými lázněmi a starobylými kostely. Siluetě města vévodí starověká pevnost Nariqala, ke které si můžete vyšlápnout pěšky nebo se svézt kabinovou lanovkou z parku Rike za řekou (jedna jízda 2,50 GEL). Staré Město je kompaktní a malé a hravě ho zvládnete projít za 1 den. Obdivovat budete pokroucenou Věž s hodinami, v jejíž horní části se každou celou hodinu otevřou dvířka, objeví se figurka anděla s kladívkem a udeří do zvonu, baziliku Anchiskhati, nejstarší dochovaný kostel ve Tbilisi, kupole podzemních lázeňských domů ve čtvrti Abanotubani nebo kostelík Jvaris mama. V kontrastu s historickým jádrem města je ultramoderní Most míru (Mšvidobis chidi), postavený ze skla a oceli, který byl postaven v roce 2010. Na druhém břehu řeky Mtkvari nesmíte vynechat Katedrálu Nejsvětější Trojice (Tsminda Sameba), která je stala symbolem postsovětské éry. Stavěla se 10 let a vysvěcena byla v roce 2004. Obrovská katedrála z žuly, mramoru a betonu s pozlacenou kupolí se vypíná nad čtvrtí Avlabari a je od ní krásný výhled na celé Staré Město. I milovníci umění a historie si v hlavním městě přijdou na své, protože je tady značné množství muzeí (Národní muzeum, Muzeum výtvarných umění, Národní galerie nebo Národopisné muzeum pod širým nebem). Odpočívat můžete v parku Rike, jako Tbilisané u jezer Lisi nebo Turtle nebo v proslulých tradičních sirných lázních. Pokud byste toho měli málo, užít si můžete i v zábavním parku Mtatsminda a večer v jednom z mnoha klubů v nové části města. Tbilisi se pro velkou klubovou scénu přezdívá “Nový Berlín”.

Telavi

Největší město regionu Kakheti je rozkládá v údolí Alazani, které je proslavené svými úrodnými vinicemi. Z tohoto důvodu je město již od středověku hospodářským centrem. Ve městě stojí za návštěvu Pevnost Batonis Tsikhe ze 17. století zahrnující palác v perském stylu, kde se narodil a zemřel král Erekle II. Dnes v pevnosti najdete muzeum a galerii umění. Velkou atrakcí města je 900 let starý platan, ulice Cholokashvili s krásně opravenými rezidenčními domy s dřevěnými vyřezávanými balkony nebo živá tržnice překypující místními produkty. Telavi je zároveň skvělým výchozím bodem pro prozkoumávání okolí, kde najdete řadu řadu paláců, klášterů a proslulých vinařství. Mezi nimi vyniká klášter Iqalto nebo Katedrála Alaverdi z 11. století, na jejíchž pozemcích jsou vinice vinařství Alaverdi Marani. Pokud máte rádi víno, vydejte se do vesnice Tsinandali, proslulé bílým vínem, nebo vesnice Napareuli. V obou najdete několik světoznámých vinařství, ale i malých podniků, které vás rádi vezmou na prohlídku a ochutnávku proslulého vína kvevri.

Sighnaghi

Malebné městečko ležící na kopci jihovýchodně od Telavi s výhledem na vinařské údolí Alazani, za kterým se tyčí mohutný Velký Kavkaz. Svou výjimečnou polohou a rekonstruovanými pamětihodnostmi z 18. a 19. století je nejhezčím městem regionu Kakheti. Kolem města byly v 18. století vybudovány kamenné obranné hradby dlouhé 4 km, z nichž větší část dodnes stojí. Dochovalo se 23 věží a 6 městských bran. Část hradeb je veřejnosti přístupná, kdy jednou z věží vylezete na ochoz hradeb a po něm dojdete k dalším dvěma věžím. Městečko má plno úzkých kamenných uliček, ve kterých místní prodejci nabízejí ručně tkané koberce, pletené ponožky, víno a další domácí výrobky. Sighnaghi je označováno jako “město lásky” a mnoho Gruzínů sem jezdí uzavírat sňatek. Příjemnou procházkou z města dojdete po 2 km ke Klášteru sv. Niny (též Kristýny) v Bodbe ležícím v cypřišovém háji. Původní kostelík byl vybudovaný už ve 4. století a v malé kapli najdete náhrobek sv. Niny pokrytý stříbrem a vyzdobený svatozáří. Za dalších 800 metrů od kláštera dojdete k malé kapli ukryté v lese, která stojí na prameni sv. Niny. Ten údajně opakovaně vytryskl ze země, když se tady modlila. Kromě toho, že se z pramene můžete napít, se v něm můžete i vykoupat a omládnout. Sedí tady jeptiška, která vám za poplatek půjčí prostěradlo nebo ručník. V Sighnaghi zůstaňte přes noc a užijte si toulání starobylými uličkami po té, co zmizí autobusy turistů. Má to kouzelnou atmosféru.

Chráněná krajinná oblast Vashlovani

Zelené stepní travnaté pláně, které se s příchodem léta stávají vyprahlou a rozpálenou krajinou, kaňony, savany, háje divokých pistácií a bahenní sopky. Krajina, kterou byste v Gruzii nečekali, se nachází na jihovýchodě země u hranic s Azerbajdžánem. Svou přezdívku “Gruzínská Afrika” získala i proto, že tady můžete pozorovat stovky druhů ptáků, savců, plazů a rostlin. Především na jaře byste mohli narazit na medvědy, vlky, hyeny nebo gazely. Prý se tady v minulosti potuloval i levhart perský. Je to fascinující část země, úplně odlišná od zbytku Gruzie. Jedinou nevýhodou je, že je v odlehlé části, kterou si můžete projet jen vlastním terénním autem s dobrou GPS, nebo v rámci organizovaného zájezdu pro skupinu 2 až 6 osob. Výchozím bodem je vesnice Dedoplistsqaro, do kterého jezdí maršrutky z Tbilisi nebo Telavi. S organizací zájezdu vám pomůže návštěvnické centrum, které vám dá kontakt na místní průvodce a řidiče nebo cestovní kancelář. Cena za výlet je na místní poměry drahá. Za dvoudenní výlet zaplatí skupina 6 osob 1.300 GEL (skoro 12.000,- Kč). Sice nám to narušilo rozpočet, ale určitě toho nelituju, protože jsme celé dva dny nepotkali ani nohu a noc jsme strávili v bungalovu na břehu řeky Alazani, kterou prochází azerbajdžánská hranice. Pokud můžu doporučit a budete mít tu příležitost, vyrazte sem na jaře nebo na podzim. V létě je ve Vashlovani nesnesitelné vedro a i zvířata jsou schovaná.

Přírodní rezervace Lagodekhi

Na východě regionu Kachetie na jižním svahu Velkého Kavkazu leží přísně chráněná přírodní rezervace plná vodopádů, jezer, hustých lesů, říčních údolí a jak jinak než horských masivů šplhajících do výšky nad 3.000 m. V rezervaci je celá řada značených turistických tras různé náročnosti. Nenáročná půldenní túra vede k vodopádu Black Grouse ukrytému hluboko v lese. Túra začíná u návštěvnického centra, kde vám podají podrobné informace o celém parku. Túra je dobře značená, v jednom směru měří 4,5 km a celou dobu jdete lesem nebo korytem řeky. Trochu vyčerpat vás může závěrečný výstup od řeky nahoru k vodopádu, ve kterém se ale můžete osvěžit. Druhá obdobná túra vede k vodopádu Ninoskhevi. Pokud máte dostatek času, můžete se vydat na 3 denní trek k malebnému jezeru Černých skal (Šavi kideebis tba) ve výšce 3.000 m na hranici s Ruskem. Přespat můžete ve vlastním stanu nebo turistickém přístřešku, který ale nebyl podle našich posledních informací příliš čistý a v noci v něm běhaly krysy. Túra je ale nádherná, dostanete se do odlehlé části země, kde narazíte tak maximálně na kamzíky. Musíte si tedy s sebou nést jídlo i pití.

Bakuriani a Borjomi

Jižní Gruzie nabízí skvělé podmínky pro turistiku. Nejsou tady takové kopce jako ve Velkém Kavkazu, krajina je plná lesů, horských luk a zelených údolí. Bakuriani je se svojí nadmořskou výškou 1.700 m v zimě střediskem zimních sportů a v létě pěších túr. V současné době vypadá jak alpská vesnice obklopená jehličnatými lesy. Jeden z nejhezčích výhledů na celou oblast je z hory Didveli (1.861 m) nebo Kokhta (2.255 m). Výstupy nejsou příliš náročné, ale pokud by se vám nechtělo šlapat, i během léta vás vyveze lanovka (pokud nefouká silný vítr). Zpátky do Bakuriani se vraťte kolem 3 starých skokanských mostků a budete-li opatrní, na jeden z nich si i můžete vylézt. Borjomi je lázeňské město 30 km od Bakuriani proslavené svou lehce slanou minerální vodou, která je vedle vína hlavním vývozním artiklem. Minerální prameny zde byly objeveny v roce 1810 a protože voda má prý léčivé účinky, byly zde později založeny lázně a dnes sem jezdí lidi se zdravotními problémy a děti kvůli čistému vzduchu. Hlavní atrakcí města je jednoznačně Borjomi park s minerálním pramenem, kde si můžete vodu zadarmo načepovat do menších láhví. Pokud půjdete parkem dál asi 3 km, dojedete k menším venkovním lázním se 3 bazény s teplotou vody kolem 27 stupňů (vstupné 5 GEL). Ještě před vstupem do parku si všimněte impozantního modrého paláce Firuza z roku 1892 vybudovaného íránským konzulem. Krásný výhled na údolí řeky Kura a okolí Borjomi je od křížů na okraji srázu na opačné straně města, než je Borjomi park. V blízkosti města se rozkládá národní park Borjomi-Kharagauli, v němž je mnoho turistických stezek. Doporučuji vám, abyste trasu mezi Borjomi a Bakuriani podnikli vlakem, kterému se přezdívá “Kukushka”, protože houká jako kukačka. Vlak je sice pomalý, ale určitě stojí za to. Navíc jedna jízda stojí jen 1 GEL (8 Kč).

Akhaltsikhe

Důvodem, proč jet do tohoto města na jihu Gruzie, je pevnost Rabati ze 12. století, která je nově zrestaurována. Ve východní části pevnosti, do které nepotřebujete vstupenku, je restaurace, hotel a informační centrum, v západní (placené) části je mešita Akhmediye z kamene a cihel s novou pozlacenou kupolí, ortodoxní kostel, amfiteátr, citadela a řada pavilónků, nádrží a zahrad. Objekt je to poměrně velký, tak si na jeho návštěvu vyhraďte alespoň 2 hodiny. Město je také dobrým výchozím bodem na výlet do proslulého jeskynního města Vardzia z 12. století, které ve svých dobách obývalo 2.000 mnichů.

Průsmyk Goderdzi

Nové zimní středisko otevřené teprve v roce 2015 najdete na jihu Gruzie v regionu Adjara. Celá oblast vnitrozemské Adjarie stojí za prozkoumání, protože je naprosto odlišná od pobřeží. Je plná starých kamenných mostů, trosek hradů, mešit, vodopádů, řek a zelených lesů. Pojedete-li do Goderdzi od pobřeží, zastavte se v městečku Khulo a svezte se přes údolí starou kabinovou lanovkou. Budete-li mít čas, pokračujte nenáročnou túrou do vesnice Skhalta, odkud se vrátíte maršrutkou. Z Khulo pokračuje silnice (zkraje asfaltka, pak už vymletá nezpěvněná cesta) až do průsmyku Goderdzi položeného ve výšce 2.025 m. Nechte se maršrutkou mířící do Akhaltsikhe vysadit v nejvyšším bodě průsmyku a pokračujte pěší túrou přes k Zelenému jezeru až do horské vesnice Didachara, odkud se okruhem vrátíte do vesnice Danisparauli. Vzhledem k nadmořské výšce tady sníh vydrží až do června a jeho tání způsobuje podmáčení, takže v některém období může být tento trek hůře přístupný. Vesnice jsou obývané pastevci jen od půlky června do září a pokud půjdete mimo toto období, působí opuštěné domy trochu strašidelně. Taky pamatujte na to, že v oblasti jsou vlci a medvědi.

Kutaisi

Hlavní město regionu Imereti je zároveň druhým největším městem Gruzie. V minulosti došlo k jeho hospodářskému i kulturnímu úpadku, nyní se ale opět obnovuje. Jednou z největších zajímavostí města je Katedrála Bagrati stojící na návrší Ukimerioni a vzhlížející na město. Původní katedrála byla vybudována v roce 1003, ale jí Turci vyhodili do povětří a zůstaly z ní jen trosky. Zcela obnovena byla až v letech 2009 až 2012 a nyní je zapsána na seznamu UNESCO. Za prohlídku stojí i zrekonstruované centrum města, ulice s domy z 19. století vedoucí k řece Rioni nebo krytá tržnice, která patří k největším a nejživějším v Gruzii. Asi 2 km od centra najdete moderní Parlamentní budovu, která má podobu prosklené bubliny. Ačkoliv budova vlády zůstala stále ve Tbilisi, zde se konají plenární zasedání vlády. Nicméně okolí budovy vypadá hodně zanedbaně a opuštěně (vysoká tráva, nefungující fontány a bazény, široko daleko nic není), takže náklady na provoz budou zřejmě hodně vysoké. Z Kutaisi se dají podnikat skvělé jednodenní výlety k mnoha historickým a přírodním památkám jako je Klášter Gelati rozložený na lesnatém svahu, Klášter Motsameta na skalnatém útesu nad řekou Cqalcitela nebo přírodní rezervace s jeskyněmi Sataplia či Prometheova jeskyně. Všechny zajímavosti jsou dostupné maršrutkami, i když jeskyně trochu obtížněji. 

Batumi

Město na pobřeží Černého moře nechávám záměrně nakonec, protože nejsem přesvědčená, jestli ho můžu doporučit nebo ne. My jsme tady byli mimo turistickou sezónu (květen) a líbilo se nám tu. Město mělo klidnou a přátelskou atmosféru a procházky podél moře a oranžové západy slunce jsou nezapomenutelné. Ale spousta místních nám říkala, že v hlavní sezóně je Batumi plné prostitutek, Turků a Iránců najíždějících do kasin a barů, mořské pobřeží je přeplněné a všude řvou diskotéky do rána. V každém případě je Batumi jediným přímořským letoviskem Gruzie, kde si můžete užít trochu odpočinku a koupání v moři. Navíc je jen 2 hodiny jízdy maršrutkou od Kutaisi, ze kterého možná poletíte domů, takže může být variantou na zakončení vašeho pobytu v zemi. Město má spoustu krásných staveb z belle époque a i v jeho okolí můžete podniknout zajímavé výlety. V Batumi jsme strávili 14 dní, tak jsem vám sepsala podrobného průvodce (zde).

Gruzie – praktické informace

Gruzie neboli Sakartvelo je malá země vklíněná mezi hřebeny Velkého a Malého Kavkazu, ze západu omývaná Černým mořem a z jihovýchodu sužovaná polopouštní krajinou. Zemi se složitou minulostí najdete na pomezí Evropy a Asie, mezi ...

Více

11 atrakcí Batumi

Batumi je hlavní gruzínské letovisko ležící na břehu Černého moře jenom 20 km od hranic s Tureckem. V současné době v blízkosti pláží vyrůstají obrovské hotelové komplexy, kasina a turistické atrakce. Město s lehce kýčovitou ...

Více

Mohlo by se Vám také líbit

Myanma (Barma) – praktické informace

Barma

Co musíte vidět v Ázerbajdžánu

Ázerbajdžán – praktické informace