Aragats – výšlap na arménskou čtyřtisícovku

Nejvyšší horu Arménie najdete v nadmořské výšce 4.090 m, což je v porovnání s naší Sněžkou závratná výška, které by se leckdo lekl a výstup předem vzdal. A to by byla velká škoda. Výstup na Aragats je totiž velkým zážitkem, i když si svou fyzickou daň pochopitelně vybere. Aragats navíc není jen jeden vrchol, ale je tvořen 4 samostatnými vrcholy, mezi nimiž je obrovský kráter. Můžete si tedy vybrat, na který z vrcholů vylezete, a pokud máte dobrou fyzičku, zvládnete všechny čtyři. Kromě skvělého pocitu, že jste zdolali čtyřtisícovku, se vám naskytnou dechberoucí výhledy až k Jerevanu a biblické hoře Ararat na hranici s Tureckem, která je ještě o neuvěřitelných 1.000 m výš.

Nejdřív něco málo o samotné hoře a jejím původu. Aragats je vyhaslá sopka s asi 350 m hlubokým a 2 km širokým kráterem. Kolem něj se tyčí 4 vrcholy – severní (4090 m), západní (3995 m), východní (3910 m) a jižní (3890 m). Na severním svahu hory pramení řeka Kasagh a teče převážně podél jejího východního úpatí. Aragats je vyhledávaným turistickým cílem. Jednak se nachází pouhých 60 km od hlavního města Jerevanu a jednak není výstup na něj nijak extrémně fyzicky náročný. Při plánování naší cesty jsem nenašla moc informací, takže se nejprve pokusím shrnout to nejdůležitější, a pak už vám popíšu celý trek.

Užitečné informace

Název: Mount Aragats (anglicky), Արագած (arménsky), Aragac (česky)
Kdy vyrazit: nejlepší měsíce pro výstup jsou červen až srpen, po zbytek roku může panovat špatné počasí a také být velká vrstva sněhu. I v letních měsících si však dávejte pozor na změny počasí. Náhlé mlhy, časté bouřky a deště nejsou ničím neobvyklým a během treku není jediné místo, kde byste se mohli schovat. Čím dřív ráno vyrazíte, tím lépe, protože kolem poledního se nebe zatahuje a začíná nepříjemně foukat.
Jak se tam dostat: trek začíná u jezera Kar’i Lich v nadmořské výšce 3.190 m, ke kterému v létě bez problémů dojedete po asfaltové silnici. Bohužel až k jezeru nejezdí žádná hromadná doprava, takže budete potřebovat vlastní auto nebo taxi. Za taxi z Jerevanu byste měli zaplatit kolem 6.000 ADM (použijte aplikaci Bolt), půjčení auta stojí od 30 EUR/den. Poslední možností je dojet z Jerevanu maršrutkou do městečka Byurakan a tady se domluvit s nějakým řidičem, který vás k jezeru za poplatek doveze. Nebo můžete zkusit stopovat. Na silnici je poměrně velký provoz, tak budete mít třeba štěstí.
Ubytování: u jezera stojí restaurace s hotelem, který ale není nikde na internetu nabízen. Pokud se zeptáte obsluhy, pokoj vám nabídnou. Stojí 20.000 ADM (skoro 1.000 Kč) pro 2 osoby a pokoje jsou prý zatuchlé (ověřená informace od Čechů, kteří tam spali ve stejné době). Můžete také přespat v autě na parkovišti u jezera nebo ve vlastním stanu poblíž. Ti, kteří se chystají pouze na jižní či západní vrchol, můžou brzo ráno vyrazit z Jerevanu. Cesta autem trvá 2 hodiny. Poslední možností, kterou jsme zvolili my, je nocleh v městečku Byurakan a ráno vyjet 25 km k jezeru. Spali jsme v Seva Guesthouse (46 street House 3) za 12.000 AMD (necelých 600 Kč) a i v 6 ráno jsme dostali obrovskou snídani.
Jídlo a pití: od jezera až k vrcholkům není žádný přístřešek, možnost doplnit si pitnou vodu či zásoby jídla. Všechno si tedy musíte vzít s sebou.
Kolik to stojí: žádné poplatky se neplatí
Jak dlouho výstup trvá: výstup k jižnímu (nejnižšímu) vrcholu trvá 2-3 hodiny, vracet se budete o trochu kratší dobu. Na zdolání západní vrcholku připočtěte další 1,5 hodiny. Na severní (nejvyšší) vrcholek a zpátky si nechte 13 hodin. Počítejte s tím, že výšlap na všechny 4 vrcholy během jediného dne je hodně náročný a vyžaduje skvělou fyzičku.
Obtížnost: středně náročná. Obtíže vám může způsobovat nadmořská výška a kamenitý terén, ale jinak při běžné kondici dojdete bez větších potíží alespoň na nejnižší vrchol. Doporučuje se jednu noc přespat u jezera, abyste se aklimatizovali. My jsme spali v podhůří a žádné potíže jsme neměli.
Vybavení: pokud půjdete v létě, na jižní a západní vrchol žádné speciální vybavení nepotřebujete, ale v žádném případě nechoďte v teniskách nebo trekových sandálech (ano, i takový případ jsme viděli). Půjdete přes velké a pak drolící se kameny, dobrá obuv je tedy nutná. Na severní vrchol jsme nedošli, ale ani tam by nemělo být potřeba žádné horolezecké vybavení. V červenci byl sníh na dně kráteru, na vrcholcích jen místy.

Trek

K jezeru jsme přijeli ráno po 7 hodině a klidně jsme tam mohli být o hodinu dříve. Vstávání je náš klasický problém. Čím dřív vyrazíte, tím líp. Po ránu bývá dobrá viditelnost a nefouká. Cesta k vrcholu sice není značená, ale je vyšlapaná a zřejmá. Navíc určitě nebudete na treku sami, takže se nemusíte bát, že byste se ztratili. Obcházíme restauraci zprava a vydáváme se po vyježděné cestě vzhůru. Nestoupáme rovnou k vrcholu, ale držíme se spíš vlevo lehce po vrstevnici. Prvních pár kilometrů stoupáme pomalu, nenáročná cesta vede přes louky a rozeznáváme vyjeté koleje od aut. Je možné, že terénním vozem si cestu hodně zkrátíte, ale za cenu toho, že budete ničit přírodu. Jakmile vyjdeme kus, otáčíme se a kocháme prvními výhledy. Pod námi je ledovcové jezero Kari a v dálce za ním v mlžném oparu špička majestátního Araratu pokrytá sněhem. Stále ještě jdeme ve stínu, protože sluníčko se přes vrcholky hor zatím nevydrápalo. Je asi kolem 7 stupňů, ale čím víc stoupáme a zadýcháváme se, tím je nám tepleji. Po pár kilometrech louka končí a my začínáme stoupat kamenitým krpálem. Nad námi vidíme skupinu 4 osob, které jdou pomalým tempem po hřebeni. Není to dobrý nápad, protože kameny se sypou dolů, což je nebezpečné pro všechny. Snažte se tedy držet vlevo a nechodit přímo rovně přes krpál a pak po hřebeni.

Po necelých 3 hodinách jsme na hraně kráteru kousek pod jižním vrcholem a pohled nám vyrazí dech. Obdivně hledíme na dno obrovské sopečné jámy pokryté vrstvou sněhu, na všechny čtyři vrcholky dosahující čtyř tisíc metrů, pláně z barevného kamení a zelená údolí daleko od nás. Rázem si uvědomujeme, že člověk je proti přírodě jak bezmocný malý mravenec. Ararat se nám bohužel mezitím schoval v mracích, ale to nám nevadí, protože stát na kraji kráteru je i tak silný zážitek. Potkáváme čtyři turisty, které jsme viděli kráčet po hřebeni, chvíli s nimi mluvíme a oni nás přesvědčují, že jít na západní vrchol je skvělý nápad. Když vidím horu sypajícího se kamení, zas tak skvělé mi to nepřijde. Jenže zdolat svoji první čtyřtisícovku mě láká. Na jižní vrcholek tedy nejdeme a rovnou scházíme prudkým a kamenitým svahem do sedla pod západní vrchol. Máme nad sebou “jen” 200 výškových metrů, ale mně se to zdá jako dalších tisíc. Navíc vidím naše známé, kteří se sotva drápou nahoru, každým krokem zpomalují a kameny se jim sypou pod nohama. Bohužel výšlap na západní vršek vzdávám. Tentokrát svou první čtyřtisícovku nepokořím a dodnes lituju, že jsem to nezkusila. Nicméně rada pro ty, co to nevzdají: nechoďte strmě vzhůru k vrcholu, který je vidět ze sedla. Není to ten správný vrchol. Držte se víc vlevo. Stejnou cestou pak sejděte dolů a po vrstevnici kolem jižního vrcholu se vraťte k jezeru. Pokud budete chtít pokračovat na další vrcholy, musíte vždy sestoupat zhruba 300 výškových metrů do sedla (či samotného kráteru) a to samé pak zase vystoupat. Kamení a suť se uvolňuje a padá dolů, tak buďte opatrní.

My se ze sedla mezi jižním a západním vrcholkem znovu drápeme nahoru po suti, kterou jsme tak pracně sešoupali dolů, a dorazíme aspoň k jižnímu vrcholku. Je odtud parádní výhled a místo se pomalu zaplňuje turisty, kteří nahoru vyrazili po nás. Chvíli se kocháme, ale pak začíná nepříjemně foukat, přiženou se mraky a najednou v nich všechny vrcholky zmizí. Čas na návrat dolů. Vracíme se stejnou cestou k jezeru, které značně ožilo. Spousta lidí totiž vyjede jenom na parkoviště, udělá si krátkou procházku kolem jezera a meteorologické stanice, dojde si na oběd do restaurace a vrátí se zpátky do města. My si dáváme čaj na zahřátí, protože u jezera fouká studený vítr, a pak už taky vyrážíme na zpáteční cestu. Po pár kilometrech už bundy a kalhoty vyměňujeme za trička a kraťasy a jsme rádi, že jsme výstup na nejvyšší horu Arménie zvládli. I když jen na její nejnižší vrchol. Ty další si necháme na příště.

Tip navíc

Při cestě dolů zhruba po 18 km odbočte po asfaltové silnici doprava (je to jediná odbočka, takže jí nemůžete minout). Za dalších pár kilometrů dojedete k pevnosti Amberd ze 7. století, která byla postavena na útesu nad soutokem řek Amberd a Arkashen ve výšce 2.300 m n.m. Název Amberd znamená v arménštině “pevnost v oblacích”, což napovídá o tom, že je odtud krásný výhled na celou pláň až k Jerevanu. O něco níže pod pevností stojí kostel a pozůstatky lázní ze 13. století a nádrže na vodu. Cestou k pevnosti a k jezeru uvidíte spoustu stanů a chýší, ve kterých v létě přebývají pastevci ovcí a koz.

 

Mohlo by se Vám také líbit

Co musíte vidět v Ázerbajdžánu

Ázerbajdžán – praktické informace

Ázerbajdžán

Kréta – ostrov bohů, hor a tyrkysového moře